První příkrmy - jak uspět - dlouhodobě!

První příkrmy, to je problematika prošpikovaná přežitými informacemi, potravinářskou lobby, směry, které se schovávají pod pojem “moderní přístup” a co se nevejde tam, tak se označí za “zdravý selský rozum”. 

K dohledání je tolik různých informací, (s)myšlenek a stylů. Každý je většinou dogmaticky prezentován jako ten jediný správný. Člověk v oboru nutrice nevzdělaný (teď nemyslím vzdělání, které obsahuje 30let stará skripta), absolutně nemá šanci rozlišit, čemu je hodno věnovat pozornost a co zavřít s plácnutím se do čela. Na druhou stranu, je skvělé, že problematika prvních příkrmů je tak žádaným tématem a že je ve společnosti uznaná hodnota tohoto důležitého období. Strava do tří let věku dítěte je opravdu klíčová. Klíčové ale také je, jak se maminka, ale i tatínek chovali ke svému tělu už cca rok před početím, matka v průběhu těhotenství a kojení. První příkrmy jsou takovým vygradováním toho, jaké návyky jsme si udělali do té doby my sami. Je to překlenovací období ke standardní stravě a to zda nebo jak se podaří ani tak nezáleží na tom, co si vyhledáme za informace, ale na tom, jakými stereotypy se necháváme my rodiče ovládat. Chci tím říci, že i když zvládnete úžasně období 6-12-18m z pohledu dítěte, ale nezahrnete do toho sebe a bude to tedy čistě jen režim pro vaše dítě, jednoho dne stejně "vstane" od stolu a začne protestovat, že chce jíst to, co vy. To je ten kámen úrazu a zároveň příležitost. Rodič - vzor, dítě - opička. Tak to prostě je.

Také se málo myslí na to, že už prvními příkrmy vytváříme u dětí stravovací návyky, utváří se jejich pohled na jídlo, budují si vztah k potravě. Vytváří se ten duševní aspekt, bez kterého snad ani nemá smysl řešit ten fyzický/zdravotní. 

Pokud chceme, aby si dítě vytvořilo pozitivní vazbu k jídlu, je potřeba mu jej předkládat tak, aby poznalo chuť prvopotravin a nezprocesovaných výrobků, aby mělo šanci si navnímat přirozené chutě, zvyknout si na ně a následně je začalo vyhledávat. Což obecně znamená, že jakýmkoli podáváním instantních pokrmů (např. kaší), doslazovaných, uměle dochucovaných (vody) si podkopáváte své snažení. Rozhazujete preference chuťových pohárků a nabouráváte tak touhu po skutečném jídle. Pokud nastavíte správné mantinely a vydržíte dostatečně dlouho, dostanete se úplně přirozeně do bodu, kde jsme už nějakou dobu my s Olíčkem. Nemám žádné obavy z toho, že by Olíček třeba u babiček zvlčel a neřízeně se napral sladkým, on ho většinou odmítá nebo ochutná a sám se rozhodne, že chce/nechce. Lízátko prostě nepozře ani doma, ani venku na hřišti mezi dětmi a ani u babičky, a to ze svého vlastního rozhodnutí. Jeho chuťové pohárky mají jasno. Nebo ještě jinak, jeho střevo má jasno.

Proč střevo? Představte si, že střevo je centrálním mozkem celého těla, má větší rozhodovací schopnost než samotný mozek (ten v hlavě). Ano, přepisují se učebnice, věda v tomto ohledu pokročila. Ale jak je možné, že se střevo prodralo na první místo? Co to vlastně znamená?

Střevo je osídleno miliony bakterií různých druhů, tzv. přátelskými, nepřátelskými, žijí si svým vlastním životem a vedou své vlastní války. Když válčí hodně, můžeme to cítit a to doslova. Je tam tak silný živý bakteriální mix, že dokáže ovládat naše myšlení a naši touhu po potravinách určitého typu, ovládá naše chování a nálady. Jen si představte, jak může “střevo” cloumat s dětmi, které žijí v první řadě emocemi a přítomnými okamžiky (ano, ledovou sprchu by si měl dát mnohdy spíš rodič)!

Tohle osídlení ale můžeme ovlivnit. U nás dospělých už to není tak jednoduché, ale pořád se to dá. U dětí je jedinečná šance! Šance to nezvorat a postarat se o to čisté a nevyzrálé střevo s tou největší péčí tak, aby mělo šanci se osídlit těmi správnými bakteriemi v těch správných poměrech tak, aby vytvořilo zdravé prostředí pro zdravé myšlení a tělo. 

A to je práce pro nás rodiče, ne pro miminka, děti nebo evoluci. Děti jedí to, co dostanou do ruky, nemají výčitky, že si dali sladké, nechápou důsledky, dělají jen to, co je naučíme, co jim dovolíme, “dopřejeme”.

S osídlováním začínáme hned, daleko dřív něž poprvé dostanou příkrm, osídlujeme už v porodních cestách, osídlujeme kojením, případně umělým mlékem, instantními kašemi (i proto je nikdy nedoporučuji) a až pak se dostávají na řadu ony příkrmy. 

Pokud tedy chcete uspět v rámci dětského stravování, vyváženého jídelníčku a hlavně, pokud chcete pomoci vašemu děťátku, aby si vypěstovalo zdravý a pozitivní vztah k jídlu, pak je třeba myslet dlouhodobě, myslet dopředu a myslet na sebe ještě před tím, než vůbec otěhotníte. Protože první a nejsilnější bakteriální polévku dostává miminko v porodních cestách (další z mateřského mléka). Teď si dovolím trošku odbočit. Mimochodem, maminky, i tady hledejte jednu z odpovědí na to, proč vaše miminka první týdny po narození trápí bříško, koliky. Snad nikdo vědecky nepodložil, že je to JEN z aktuálního jídla kojící matky (tedy pokud nemluvíme o laktózové intoleranci, nějakých extrémních přístupech k jídlu, či varovné nekondici vnitřního těla matky). Klíčový problém nebo spíš příčinu „kolik“ hledejte i jinde, než ve vašem talíři. Souvislosti jsou mnohem hlubší! Tak jako na vše, je třeba se i na tuhle problematiku dívat komplexně a z dlouhodobého hlediska.

Jak jsem to udělala já?

Začala jsem hned! Olíček nás sice překvapil, takže jsem se na těhotenství neměla čas připravit, ale jakmile jsem zjistila, že jsem v požehnaném stavu, začala jsem se o své tělo starat na maximum. Záleželo mi na tom, aby první bakteriální “polévka” byla co “nejčistší a nejstravitelnější”, jídlo v tomto směru hraje klíčovou roli. Pokračovala jsem samozřejmě i po porodu, kojila jsem rok a půl, celou tu dobu je třeba pracovat na svém vlastním těle, na svém “obalu”, ale i na duši, protože vše se odráží v mléce, ve složení a ve způsobu “podávání”. Co se týká prvních příkrmů, zvolila jsem cestu nutričního programování, zvolila jsem si filozofii, které jsem se držela, aby vše mělo návaznost, hlavu a patu. I k prvním příkrmům je potřeba přistupovat individuálně, nechala jsem si pro Olíčka zpracovat stravovací manuál od poradce pro personalizovanou výživu. Protože zdaleka nejde jen o to, kolik má vaše děťátko měsíců, nejde jen o údaje na skleničkách!

Výsledek?

Olíček nezažil žádné koliky, proplakané noci kvůli bolestem bříška. Měli jsme období, které trvalo zhruba týden, kdy ho bříško trápilo, ale nikdy neplakal déle než dvě hodiny a nikdy to nebyl ten šílený usedavý pláč. Věřím, že se moje snažení vyplatilo. Teď je Olíčkovi 2,5 roku, zatím nebyl nemocný, teda rýmu a kašel zažil, ale nic, co by nevyřešil 3x za den kapesník (a to se nevyhýbáme nastydlým dětem, v zimě nenosil čepici, občas jako by dělal všechno proto, aby nějakou tu nemoc chytil a ono nic, ani školka ho zatím nepoložila). Má svůj vytříbený jazýček. Jak už jsem psala, nemám obavy, že by se u babiček nacpal sladkým, protože mu nestojím za zády. Sám se rozhoduje, co je pro něj dobré. Lentilky, tatranky, sušenky, … to odmítá ze své vlastní iniciativy, Kinder vajíčko miluje kvůli obsahu, do čokolády si kousne max. jednou a tím má vyřešeno. Na druhou stranu, nanuky a zmrzliny, no tak ty si koupit a sníst umí. Nezakazuji mu experimentovat. Že si v obchodě něco sám vybere a koupí mu dává skvělou příležitost, aby ochutnal a získal novou zkušenost, na základě které má možnost svůj nákup (i pro příště) vyhodnotit a sám se rozhodnout, zda “ho” jíst bude či ne. Pokud je stravovací základ dobrý, pak i jeho rozhodování bude dobré. 

A ano, jednou za čas i Olíček ujede na nějakém “nesmyslu” a svět (ani já) se kvůli tomu nehroutí. Je jasné, že s věkem se budou pomyslné nůžky rozšiřovat, je to přirozené, nemyslím si, že je třeba urputně zakazovat. Mnohem efektivnější je, soustředit se na to, abychom šli my jako rodiče stále příkladem a abychom ty hlavní chody, především ty doma, držel v top kvalitě. A jestli to jednou za čas dítě proložím nějakým vlastním výběrem, který zrovna nebude splňovat prvky racionálního stravování, tak to nutně nepovažuji za selhání.

Fascinuje mě, že Olí neztratil tu přirozenou intuici v to, co je pro něj v daném období dobré. Např. když byla letos v létě tropická vedra, skoro úplně vyřadil z jídelníčku maso, dával přednost luštěninám a “navýšil si” příjem kozího kefíru. On prostě ví! (Ještě aby věděl i rodič a nešílel z toho, že mu dítě přestalo jíst maso.) Pomalu se dostává do věku, kdy mu budu moci vysvětlit, proč mu něco chutná nebo ne. Těším se na to, že bude mít možnost pochopit, že papká zdravě, že na sebe může být pyšný, že je díky tomu zdravý.

Střevo má osídlené krásně, imunita funguje na max. Náladu si nepotřebuje zlepšovat pamlsky a energii nenahání na cukrech. Pozná kvalitu, ví, jak má dané jídlo/potraviny chutnat a pokud s ním není spokojen, netlačí ho do sebe jen kvůli tomu, že má hlad nebo chuť. 

Jsem na něj hrdá a jsem pyšná i na sebe. První tři roky jsou v tomto ohledu těmi vůbec nejdůležitějšími, neznamená to pro nás, ale že se za 6 měsíců přestaneme snažit a začneme neřízeně prasit. Úspěch je v tom, že se zdravý životní styl stane vašim vlastním životním stylem, který máte rádi, jako štafetu jej předáte svému dítěti, které je pak schopné běžet samo dál svou vlastní cestou, vy už jen občas pomůžete a hlavně, podporujete a fandíte.

Přeji Vám všem stejný zážitek! Láska prochází žaludkem/střevem už dávno před narozením, dejte si na tom záležet! 1000x se vám to vrátí zpět!

Vaše Zdrblo