Proč je Olíček takový jedlíček?

Oliverka často chválíte za to, jak krásně dlabe. A mě to moc těší, vážím si toho a moc Vám za to děkuji. Vedle spokojeného jedlíka, jsou i tyhle Vaše zprávy příjemným zadostiučiněním.

Víte, nebylo to vůbec jednoduché. Začátky byly kostrbaté, odmítavé. Olík byl opravdu výstavním kojencem :D Kojila jsem plně šest měsíců a vlastně skoro i sedmý, protože vše odmítal nebo si dal dvě, tři lžičky a konec. Nevadilo mi to kvůli kojení jako takovému, věděla jsem, že kojit budu ještě dlouho. Ale už byl pro Olíčka čas zařazovat do jídelníčku i další složky potravy. Mateřské mléko totiž nemusí být po ukončení 6.,7.,8., ... měsíce všespásné! Když se nezačne včas a správně s příkrmy, komplikuje se i následné zavádění dalších potravin. Kojené děti pak často mívají potíže s nočním spánkem, budí se. Díky dotazům a zprávám od Vás vím, že není ojedinělé, když se kojeňátka kolem roka budí i 10x za noc, každou hodinu. Jsou totiž v obrovském deficitu, mléko je pro ně "hladové" a v určité míře pak může brát místo dalším potřebným složkám potravy. Maminky se pak většinou na základě vyčerpanosti rozhodnou, že kojit přestanou, nahradí mateřské mléko umělým a lebedí si, jak jejich děťátka KONEČNĚ krásně spí (alespoň je vidět, jakou náloží jsou UM). Chyba ale nebyla v samotném mateřském mléce, byla v nepochopení jeho funkce v pokročilém věku kojence. Ale to už je jiná kapitola.

První příkrmy Olíkovi nebyly po chuti! 

Jestli to u Vás bylo jako u nás a neměli jste hned jedlíka, co se mohl utlouct po dušené mrkvi, pak mám pro Vás pár tipů do začátku:

Důležité je vytrvat. Nevzdávat to. Zkoušet různé varianty, druhy potravin v různých podobách a úpravách. Až jednou na to kápnete a váš kojeňák zjistí, že existuje i jiná mňamka. A pak už by to mohlo jít ráz na ráz. A kdyby ne, nevadí! Není potřeba hned zařazovat další a další druhy potravin. V tuhle chvíli nejde ani tak o pestrost jako o kvalitu!

Nevím, jak to Olí věděl, nikdy nepil mateřské mléko z lahve, ale časem jsem zjistila, že má důvěru a ochotu jíst a ochutnávat světlé krémy (připomínající mléko), např. petrželový s bramborem, později jogurt, ... Protože jogurt (farmářský bílý neslazený) miloval, začínala jsem s ním jedno období každé jídlo, byť šlo o jednu nebo dvě lžičky, než jsem přešla k tomu, co jsem měla v plánu zařadit. Tenhle přechod fungoval vždy bez výjimky a praktikovala jsem ho celkem dost dlouho. Pak nastalo období, které pracovně nazývám: "Děs z první lžičky" :D Kroutil se a odmítal cokoli a i to co miloval, ale jen v rámci prvního sousta. Stačilo mu v nestřežený okamžik alespoň smočit rty první porcí a bylo vyhráno. Ovšem někdy to byl vážně oříšek. Od malička máme jen Olíčka, takže více tipů z praxe Vám k prvním příkrmům nedopřeji (a pokud bych si přeci jen nějaký vybavila, bude v následujícím článku), osobně si ale myslím, že alfa a omega úspěchu je ve třech ohledech, když je spojíte, máte vyhráno!

Prvním je pozitivně naladěný krmitel.

Ano, krmení, příprava jídel a to všechno, co s tím souvisí by nemělo působit stres a nervozitu. Takhle malé děti fungují zejména na emoční úrovni spíše než na té racionální. Na základě emocí si dělají závěry o daných situacích a pak se snadno může stát, že je začnou nějakým svým specifickým gestem odmítat. Jsou maminky, které mají vzorné jídelníčky pro své malé strávníky, ale děti přesto neprospívají. Ani to nejlepší jídlo nestačí, "hlava" a celková domácí atmosféra je v tomhle "oboru" polovinou úspěchu. (Pochopitelně by to mělo platit i opačně, dokonalým láskyplným domácím přístupem a zázemím můžete vynahradit i nějaké ty stravovací šrámy. Teda alespoň v to doufám a čas od času na to spoléhám, obzvlášť když se stravujeme v terénu :) .) Vím, že to někdy není jednoduché, když jsem kojila sedmý měsíc a s příkrmy neproběhl téměř žádný progres, byla jsem z toho občas vyčerpaná. Vaření, přípravy, čas, energie a pak to šlo stejně do koše.

Ale pomáhal mi druhý aspekt úspěchu - věděla jsem, co dělám a proč to dělám.

Cest, kterými se v rámci prvních příkrmů, ale i pozdějšího stravování vašich dětí můžete vydat, je snad milion. A každý vám samozřejmě bude hlásat, že jeho názory jsou ty nejsprávnější a že jedině on má pravdu. Doporučení jsou mnohdy protichůdná. Prokoukněte, kdo za doporučeními stojí, možná pro vás pak ztratí důvěryhodnost (nebo naopak). Já jsem se obrátila na nezávislého konzultanta pro personalizovanou výživu a nechala se v mnoha ohledech vzdělat. Nastoupila jsem tak do rozjetého vlaku, teď už s tím nejde jen tak přestat a já jsem za to nesmírně vděčná. Nezávislost poradce pro mě byla jedním z klíčových parametrů výběru. Nechtěla jsem rady od potravinářských gigantů, kteří se schovávají za nejrůznější organizace, kurzy, některé čekárny pediatrů a barevné brožurky ...

Není náhoda, že Olík papká ostružiny, k večeři sní bez problému zeleninový salát, k snídani ovesnou kaši, k svačině kozí kefír, a tak dále a tak dále. Přičemž si na všem neuvěřitelně pochutnává, boule až za ušima (no nemilujte ho :) ). Sám odmítá pečivo více jak 2x za den, stejně jako jogurt (mléčný výrobek jednou denně podle Olíka stačí, no samozřejmě, že ano!), čokoládu zobe 80% belgickou, odmítá i voňavé babiččiny buchty, no na cukříky zrovna není (tedy pokud se nejedná o vybrané druhy zmrzlin ;) ). 

Klíčem k tomuhle zázraku je nutriční programování. 

Ať už si to připustíte nebo ne, již od prenatálního vývoje, narození, od prvního kojení, přikrmování, ... až do věku tří let programujete své dítě prostřednictvím stravy, a to na té vědomé i nevědomé úrovni. Uvádí se, že tohle naše programování má 4x větší důsledky na zdravotní stav dítěte v dospělosti než genetické zatížení. Zdraví našich dětí rozhodně není jen ve hvězdách, máme jej ve vlastních rukou nebo spíš talířích! 

Zvolte si svůj vlastní stravovací styl, promyslete si své stravovací plány dopředu, tato cesta je extrémně důležitá. Chce to koncept, plán. Udělejte si jasno v základních otázkách, jako je kojení, jako jsou instantní parádičky (narážím hlavně na instantní kaše), umělá mléka (opravdu ho vaše dvouleté, tříleté, ... dítě pořád potřebuje?!), konzervy (v podobě skleniček) a nakonec, jasný názor na problematiku imunologického okénka, protože ten vás nasměruje vcelku dokonale.

Hodně laicky řečeno, neprogramujete jen mozek, chuťové pohárky, ale hlavně střevo. Děti, které nebyly kojené, budou mít naprosto rozdílné prostředí ve střevě než děti kojené, atd. (To, zda se dá přeprogramovat střevo v pozdějším věku je velké téma a k absolutní shodě nedochází ani na odborné půdě.) To všechno určuje pozdější stravovací vývoj, náchylnost k nejrůznějším zdravotním problémům, vše se ale ukáže až časem. Stravovací koncepce, kterou zvolíte, určuje, "co z vašich dětí vyroste". Chcete eskymáka? Pak ho stravujte jako eskymáka. Chcete velký oblý cukřík nebo naopak bledého a přokřehlého hubeňourka? Tak jej ládujte instantními kašemi, přesnídávkami a rohlíky. Chcete zdravé dítě? Pak mu dopřejte vyvážený příjem všech základních živin v tom správném poměru a kvalitě, dbejte na dostatek esenciálních mastných kyselin a klíčových vitamínů.

Pořád ale není vyhráno! Třešničkou na dortu je rodičovský vzor.

Ano, můžete mít všechno dokonale naplánované, zkonzultované s poradcem, dokonce i vzorně rozjedené dítko a přesto kolem roka, roka a půl, dvou let nejpozději nastává zlom, který může všechno otočit a změnit. Kde je problém? Ne nadarmo se říká, hledejte chybu nejprve u sebe, pak až u druhého ;) Olík je jako opička (a nemyslím si, že je nějakou výjimkou) a u stolu tomu není jinak, potřebuje svůj příbor, stejný jako my, potřebuje svůj talíř, stejný jako my, potřebuje své jídlo, stejné jako my. A jsme u toho! Pokud bychom my jedli něco, co pro něj není vhodné, vznikaly by situace, které by dříve či později vyústily v to, že by jedl to stejné a nevhodné jídlo, co my. A tak bychom vcelku elegantně poničili slibně nastartovanou kariéru nutričního programování. Všechny stravovací návyky, které si přejeme, aby naše dítě mělo, by měly vycházet z těch našich. Těžko můžeme chtít po dítěti to, co sami nejsme ochotní dělat sami pro sebe. Pro nás s Honzíkem to nebylo a není tak těžké, do našeho životního stylu racionální stravování patřilo ještě dříve, než se Olíček narodil, takže jsme nemuseli a nemusíme dělat ústupky, které by nás bolely nebo nějak omezovaly. Na stranu druhou, to že si občas dáme (a Olík pochopitelně s námi) nějakou libůstku jako zmrzlinu, dortík, ... naše počiny neohrožuje, stejně jako babičky a Olíkovi kamarádi s lentilkama. Když jsou domácí základy smysluplně postavené, není třeba si dělat obavy a stres z těchto "maličkostí".

A s tímhle vědomím jsme se pouštěli do stravování Olíka my. Ve chvíli, kdy si člověk tohle všechno ověří a připustí, cítí jakousi tíhu, která v mém případě způsobila velké odhodlání dělat vše tak, jak nejlépe mohu a v mém muži vyklíčila obrovská podpora vůči mému počínání. A za to jsem mu nesmírně vděčná. Všichni tři jsme si v téhle stravovací "aférce" našli své místo a jsme spokojení. Někdy si libujeme nad naším zázračným Olíčkem a vzájemně si pochlebujeme, jak jsme na něj i na sebe hrdí. Nezažíváme s ním žádné zdravotní komplikace, nemoci, ... Jak se ale říká, člověk je živ nejen chlebem, ale i ... láskou, emocemi, náladou, nám se podařilo s jídlem spojit jen tu nejlepší, věřím, že tohle nám nepokazí ani Olíkova první puberta :D

Těším se na Vaše komentáře a zprávy, jsem za ně vážně moc ráda! 
Všem maminkám kuchařkám a jejich malým jedlíkům zdar!

P.S.
Nečilte se na mě, že "radím" na základě zkušenosti s jedním dítětem. Nejsem první ani poslední, komu nutriční programování zafungovalo. Ani to není nic nového a objevného. Jen zprostředkovávám náš příběh, protože vím, že Vás tohle téma zajímá a často i trápí.