Dvacatero šťastného strávníka

Prý mám všechny články tak dlouhý, že než je přečtete, tak se vám 2x probudí malé. No já nevím, nepřeháníte trošku :D :D

Ale tak dám na vás a hecnu se. Tady pár tipů k dětskému stravování jen ve STRUČNÝCH bodech (uvidíme na konci, jestli to mé odhodlání k něčemu bylo).

1. Důležité je vytrvat. Ano, zkoušejte a nabízejte, ale ať to má hlavu a patu ;) Ne všechny děti jsou jedlíci od začátku. Ani Olík nebyl, ale nepanikařila jsem a nedělala zbytečné kompromisy. Více o našem počínání v článku: Proč je Olíček tamkový jedlíček.
    
2. Obecné doporučení je, nejprve dejte příkrm, pak až dokojte. Někdy jsme to obrátili, Olík se u kojení uklidnil, přišel na to, že o mléko nepřijde a pak si s chutí dal nášup z talíře.
    
3. Správné načasování. Jakmile je Olík unavený, většinou už nechce jíst, chce se jen přitulit a nakojit. Snažím se dávat pozor, abych nepřekračovala tuhle hranici únavy a to obzvlášť v případě večeře. Když totiž místo plnohodnotné večeře dostane "jen" mateřské mléko, může se stát, že se mi v noci probudí ještě na jedno kojení. Klasickou večeří se nají doplna a případně i dojí deficity, které nastřádal během dne (což se stává třeba když jsme u babičky, tam většinou nemá na jídlo tolik času :) )
    
4. Žádný stres. Jídlo by nemělo stresovat ani vás, ani dítě. Děti si vše dávají do souvislostí, pak nemusí jejich nechutenství vůbec souviset s tím, že nechtějí jíst, může to být jen to, že nechtějí cítit stres, nevrlost nebo tlak na ně samotné.
    
5. Respektuji jeho potřeby. Je vedro? Přizpůsobím tomu jídlo. Pracuji s termikou potravin, celkem elegantně tak pomůžu Olíkovi zvládat tropiská vedra i tuhé zimy ;)
    
6. Vždy dostane dostatek času. Olíček má někdy před sebou jídlo i 15 minut, než se do něj pustí, nakonec si ještě přidává. Nevím, proč to tak je, jestli se potřebuje nějak vnitřně zklidnit a naladit na jídlo.
    
7. Nenuťím. Nejsem hrrr. Někdy ze samotného nadšení, že dítko konečně papká, netrpělivě čekáme s plnou lžičkou před jeho tlamičkou, honem, honem, jen ať tam rychle padne další. U Olík to třeba dopadá tak, že vyplivne sousto, které v pusince má, aby se mu tam vešlo další. A pak se divíme, že hltají, nekoušou, polykají obrovské kusy ... kdo je to naučil, hmm? :)
    
8. Nechávám možnost samostatného rozhodování. Začala jsem s tím zhruba od roka. Např. když začala sezóna borůvek, nabízela jsem je Olíkovi a on odmítal, ani neochutnal. Borůvky jsem ale "nechávala v nabídce", servírovala jsem mu je zvlášť do mističky k ovesné kaši nebo v rámci svačinky. Když uzrál čas, sám od sebe je začal zobat a vznikla láska jak hrom :). Tohle aplikuju téměř na vše a s naprostým úspěchem a bez stresu nakonec dochází k přijetí nových a i těch zdánlivě méně sympatických chutí.
    
9. Někdy ví lépe. Je to tak, někdy si ještě nezkažený dětský organismus intuitivně říká nebo naopak odmítá určité typy jídel a to v souvislosti s dalšími vlivy (únava, nemoc, nastydnutí, zoubky, ...). U nás to platí i v běžný den, Olí si více jak jednou za den nevezme pečivo, nechce jej, stejně tak jogurt, ... děti vědí mnohdy lépe než my, co je pro ně dobré a v jakém množství. Věřte jim. Tedy za předpokladu, že budete ctít bod 10.
    
10. Nekazím mu chuťový profil zprocesovanými potravinami, které mají k těm přirozeným chutím daleko. Nemyslím tím jen cukrovinky, sušenky, ale také slazené jogurty, instatní kaše, ... Konejšit se tím, že snědl "alepoň něco" v tomhle případě nemá jediné logiky, pouštíte se tím do začarovaného kruhu.
     
11. Hlavně, ať to nepálí! Některé děti si spojí typ jídla s nepříjemnou událostí a už jej v budoucnu nechtějí. Např. hrášková polévka, zelená = horká = bolavá.
     
12. Hračky u jídla nepotřebujeme, hrajeme si s jídlem. Od začátku jsem se snažila, aby si Olíček vytvořil pozitivní vztah k jídlu a nebral ho jen jako ztrátu času, otravu a nutnost. Zatím to vypadá, že se nám to podařilo. Je to šídlo, které se jinak nezastaví. Nechávala jsem ho s jídlem si hrát, téměř od začátku se zkoušel sám krmit, sám pít, ... to všechno ho vlastně samo o sobě zabavilo a upoutalo k židličce. Ano, je to náročnější na čas, na úklid, na praní jeho i našeho oblečení, ale neměnila bych.
     
13. Nepotřebuju, aby jedl vše. Hláška typu "moje dítě sní všechno" vě mně nevzbuzuje obdiv, nikdy to nebude mým cílem (jsem ráda, že nejí smažené, taveňáky, croissanty, párky v rohlíku a já nevím, co ještě). Ale nepotřebuji nutit Olíka ani do jídel, která jsou žádoucí a která zatím nechce. Nemá v oblibě např. některé druhy ryb. Nevadí. Hlavní je, že má vyvážený příjem všech důležitých živin v tom správném poměru, kvalitě a zpracování. Což je v tuhle chvíli pro mě nadřazené nad pestrostí! Tu rozšiřujeme postupně a nenásilně.
     
14. Rybí tuk na lžičku. Ten je doslova za odměnu. Někdy vyměknu a dostane i dávku dvojitou. Miluje ho a zajišťuje mu dostatečný příjem esenciálních mastných kyselin, především omega 3, jak jednodušeji je dostat do dětského jídelníčku v dostatečném množství a kvalitě? Dávala jsem jej Olíkovi již od prvních příkrmů, nemíchala jsem ho do jídla, ale dávala jsem mu jej zvlášť na lžičku. Zvykl si tak na jeho chuť. Ale určitě to bude i tím, že jsem ho nikdy nešidila průměrnou kvalitou, používáme BIO certifikovaný rybí tuk ze skandinávského duhového pstruha, který je příjemně ochucen a ovoněn pomerančovým a citrónovým olejem, takže chuťově i kvalitou je TOP!
     
15. Hlavní chody jíme u stolu. Svačinky klidně za pochodu. Večeře je pro nás nejzábavnější, to už je doma i tatínek, večeříme s Olíkem klidně i hodinu, připíjíme si na zdraví, podáváme mu nejrůznější dobroty z okolních talířů, vždycky má totiž dojem, že o něco přichází :D Někdy jen klábosíme, někdy si k tomu zapne táta zprávy, jindy zase Olíček pohádky. Je to takový fajn relax po celém dni. 
     
16. Když nechce sedět ve své židličce, sedí u nás na klíně. Tímhle kompromisem jsme překonali období, kdy jídelní židličku opravdu nemusel. Teď už ji má zase rád, dokonce bych řekla, že je hrdý na své vlastní místo u stolu :)
     
17. Jídlo, které jí, chce mít před sebou. Nevím, do jaké míry je tohle způsobené tím, že chce mít pod kontrolou to, co jí a do jaké míry tím, že chce stolovat přesně jako my dospělí. V každém případě mu tuhle výsadu nebereme. Ano, někdy je to náročnější, rukávy v jídle a podobné parádičky se stávají, ale stojí to za to. Strašlivě rychle se naučil (a stále učí) zacházet s jídlem jak se patří, je to velmi šikovný a zručný gurmán.
     
18. Umění servírovat. Stejné jídlo na stejném talíři, přesto vás jedno láká a druhého byste se ani nedotkli. Neříkám, že Olíkovi vytvářím na talíři z jídla opičky, palmičky a jiná umělecká díla, spíš si dávám záležet, aby byl talíř barevný (dostatek ovoce, zeleniny) a aby byly všechny složky dobře uchopitelné. Okurka, paprika, pěkně na špalíčky, rizoto v konzistenci na lžičku (žádná drolivka), ... atd.
     
19. Pitný režim. V průběhu celého dne má Olí k dispozici čerstvou vodu. Popíjí si dle potřeby. Nestává se tedy, že by do sebe těsně před jídlem klopil pití jak o život. Tím by si totiž zabral místo a získal by dojem nasycení. Naopak během jídla je popíjení (úměrné typu pokrmu) žádoucí. Někdy se stává, že Olík kroutí hlavou, že něchce další sousto, neznamená to ale, že už nechce jíst, jen to potřebuje něčím zalít ;)
     
20. Poslední bod a snad ten nejdůležitější. Mým přáním je, aby ve všem, co dělám, byla porce lásky. Ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem.

Mějte se krásně, pa M.