ALFA A OMEGA KOJENÍ. Díl první: Kojení, je opravdu tak důležité? Proč vlastně kojit?

Kojení je bez pochyby jedno z nejintenzivnějších mateřských témat. Přesto (a nebo právě proto?) lze najít spoustu rozporuplných názorů a protichůdných rad. Člověk snadno nabyde dojmu, že o benefitech kojení ví všichni všechno a že o nich snad nikdo nepochybuje. A tak se není čemu divit, když statistika hlásá, že 90% maminek je rozhodnuto a to už před narozením svého miminka, že jej bude kojit. Pokud ale skutečně o benefitech kojení není pochyb, tak proč nakonec po prvních pár měsících od narození miminka, kojí jen každá druhá žena a do šesti měsíců věku dítěte už jen každá pátá maminka?

Možná, kdybychom opravdu znali a plně si připustili význam kojení v celé jeho šířce i hloubce, byla by statistika optimističtější.

Co dává „STOP“ kojení? Důvodů je jistě několik. Kojení ovlivňuje snad veškeré aspekty, které dělají ženu ženou. Emoce, vnitřní rozpoložení, fyzický stav, vztah k dítěti, vztah ke svému vlastnímu tělu, vztah k okolí, vztah ke společnosti, společenské postavení, osobní priority, to čemu věříme, jak jsme ovlivnitelné, odhodlané a obětavé... Propojit tyto aspekty a vztahy v dnešní složité a rychlé době je nejspíše komplikovanější, než bylo kdy dříve. Už jen to, že máme čas si tohle všechno uvědomovat a přemýšlet nad tím, staví celou problematiku do jiného světla. Dříve žena neměla na vybranou, věděla, že kojit musí, že je to doslova otázka života a smrti. Nebyly žádné umělé náhrady mléka, odkojit dítě na mléku z domácí zvěře každý možnost neměl a kojnou si mohl dovolit jen málokdo. Neříkala to, co dnes mnoho maminek: "Když to půjde, tak to půjde, když ne, tak se nebudu stresovat a koupím „umělé mléko"." 

Pohled společnosti je dalším faktorem. Nekojíte, jste špatná. Kojíte moc dlouho (a co je moc dlouho?), jste špatná. Kojíte na veřejnosti, jste divná. Kojíte ukrytá na toaletě, jste divná. Ne, nepřeháním. Společnost je zvyklá se na ženská prsa dívat jako na sexsymbol, determinant ženské krásy. Na spojitost s kojením už není prostor. A tak ho postupně znovu tvoříme, jedna kojící maminka za druhou, zpět k přirozenosti.

Ale vraťme se na začátek. Proč tedy kojit?

Když jsem byla těhotná, věděla jsem, že své děťátko kojit chci (stejně jako těch 90% dalších žen). Žádnou jinou možnost jsem si nepřipouštěla. Nepochybovala jsem o tom, že mateřské mléko je tou nejlepší výživou pro mé miminko. Přišlo mi přímo zázračné, jak funguje tvoření mléka, obranných látek, jak funguje komunikace mezi potřebami miminka a tvorbou mléka v těle maminky, je to jako jídlo na zakázku a to doslova! Také jsem věděla, že je to tou nejlepší cestou pro budování opravdu silného pouta a zdravého a krásného vztahu. A to je něco! To si člověk může přečíst a nechat vyprávět tisíckrát, ale dokud to jednou nezažije, vůbec neví, o čem ta slova zkrátka jsou. A věřte mi nebo ne, byly okamžiky, kdy mi i můj muž tohle „budování“ záviděl a za to jsem na něj hrdá.

Pojďme se ale o něco více zaměřit na výživu jako takovou. Když jsem kdysi četla výrok p. Fořta, že kojení by nemělo být volbou, ale morální povinností každé matky, skoro mě to až pohoršilo. Říkala jsem si, že je to až příliš radikální a černobílý názor. Teď se s ním ale ztotožňuji na 100%.

Je na čase si přiznat, že mateřské mléko je tak zázračnou tekutinou, že ji nedokážeme (tedy alespoň já nejsem natolik učená a vzdělaná) v celé jeho šířce prokouknout a docenit. Nemluvím jen o složení, mluvím o neustálém vývoji mléka v souvislosti s potřebami miminka. Ať si to chcete připustit nebo ne, je vědecký fakt, že lidé nedokáží mateřské mléko plnohodnotně nahradit.

Věděli jste, že mateřské mléko obsahuje zhruba 400 různých látek? Že obsahuje ideální poměr živin? Že se jeho složení mění v průběhu času? Že reaguje na aktuální potřeby miminka? (To vše samozřejmě za předpokladu, že se kojící matka chová alespoň trochu uvědoměle v rámci své výživy a celkově životního stylu.) Všechny složky jsou přirozeně stravitelné a vstřebatelné. Je 100% biologicky využitelné. Dokonce nemusí vznikat ani zbytkový „odpad“ ve formě stolice.

Mateřské mléko uklidňuje a tiší bolest. Ano, obsahuje totiž analgetika. To oceníte v jakémkoli období diskomfortu, např. když rostou zoubky. Můžete se tak vyhnout všemožným „lékům“ a další „chemii“, na které váš „malý organismus“ ještě není připraven. Nemusí jít však jen o fyzickou bolest, i šrám na duši uklidní přivinutí spojené s kojením. Kojení je skutečnou první pomocí a alespoň z mé zkušenosti i tou nejpřirozenější a nejrychlejší.

Vím samozřejmě, že kojení nemusí být procházkou růžovým sadem. Vím, že kojení je citlivým tématem, znejišťuje mnoho čerstvých maminek. Potýkáme se s různými obtížemi a pokud na ně nejsme připravené, mnohdy se můžou jevit jako zoufalé a řešitelné snad jen s východiskem náhradní kojenecké výživy. Také vím, že kojení nemusí být jen radost, přitulení se a okamžiky klidu a míru. Může bolet, téct krev, slzy, můžeme omdlévat v horečkách. Ale to všechno za to stojí. Samotným kojením se učíme kojit my i miminko, je to proces, který nemusí mít hladký start a z počátku ani průběh.

Kojení je ale zázračným mechanismem našich zázračných těl a jde v drtivé většině případů zachránit, ať už to vypadá jakkoli beznadějně. Klíčová je příprava, pochopení celého procesu, včasná pomoc nejen milé, ale hlavně zkušené laktační poradkyně a obklopení se lidmi, kteří ve vás věří a hřejí na duši.

Proč se trápit a zachraňovat? Proč kojit déle jak šest měsíců? Proč to nevzdávat?

Jedna strana mince je zázračnost mateřského mléka, druhou stranou mince je „zázračnost" náhradní kojenecké výživy. Pro ucelený pohled, je důležité prohlédnout skrz všechny ty krásné reklamy, letáčky a barevné krabičky a dózičky na tvrdou realitu náhradní kojenecké výživy. A to je kapitola sama pro sebe, kterou otevřu zase příště.

Než se s vámi rozloučím, mám nutkavý pocit, že bych chtěla ještě něco dodat. Vím, že se někdy prostě stane, že není jiné možnosti, než sáhnout po náhradní kojenecké výživě, že kojení zkrátka nešlo (znovu) nastartovat, že byly trable, které se za daných okolností nepodařilo překonat. Jsou to nepříjemné chvíle, kdy můžeme cítit opravdu silný smutek, zklamání, ... Tyhle pocity jsem zažila taky, když jsem se domnívala, že mám málo mléka. Nerada bych, aby tento článek jakkoli ublížil. Věnuji se tomuto tématu proto, abych poskytla další pohled na problematiku kojení versus dětské umělé výživy a trošku otevřela oči těm maminkám, které nabyly dojmu, že DOBROVOLNĚ vyměnit kojení za "umělé mléko" je úplně v pořádku.

Krásné mateřství, přeji!