Čištění zoubků - Dětská zubní hygiena

Jak já to čištění zubů nesnášela. Někdy jsem jen namočila kartáček a chvíli stála v koupelně u umyvadla, abych si udělala alibi. Neměla jsem k zubní hygieně vztah, neuměla jsem si čistit zuby a samozřejmě, že jsem na to také později doplatila. Záněty dásní, kazy. Zuby jsem se naučila čistit až v dospělosti a existence mezizubních kartáčků byl pro mě objev roku.

Necelé tři roky zpět pro mě začalo být čištění zubů opět aktuální téma, tentokrát z pozice mámy. Říkala jsem si, jak čištění zoubků uchopit, aby z toho Olí vyvázl lépe. Jak se nám to doposavad daří, podle čeho jsem vybírala zubní pastu, kartáček a kdy jsme s čištěním začínali? I o tom bude tento článek.

Do psaní na tohle téma jsem se zrovna nehrnula, což je vidět i z fotek, které mám připravené z doby, kdy bylo Olíčkovi rok a půl (ale jsou boží, takže je neváhám použít). A jsem za to vlastně ráda. Díky tomu mohu článek pojmout s větším nadhledem a reálnou zkušeností. Všechny naše čistící postupy, které popisuji v článku vznikaly spontánně a za pochodu. Možná tady najdete na svůj vkus až moc zábavy. Ale to už jsme prostě my, chceme si čištění užít (nejen přežít) a co nejvíce se u toho naučit.

Zásadní dotaz, máte čištění zubů rádi?

Proč se na to ptám? Jako rodiče totiž můžeme jen těžko své děti přimět, aby NĚCO dělaly s nadšením a nebo samy od sebe, když současně vidí, že ani my sami v dané činnosti neoplýváme nadšením. Dítě, které večer slýchává od své maminky cestou do koupelny povzdech: „Ach jo, ještě zuby“, nejspíš též nebude hopsat radostí, když dojde na věc. A vlastně, ono to může slýchávat opravdu roky. Stejně jako další „maličkosti“, které už dávno my sami nevnímáme (to ale neznamená, že jimi neovlivňujeme).

My rodiče jsme si z toho možná udělali otravnou několikaminutovou záležitost, přesto děti ve své přirozenosti nemusí čištění zubů vnímat negativně. Je jen na nás, s jakým pocitem a nálepkou k tomu budeme přistupovat.

Pro děti to může být zábava. Vždyť je to pro ně nová činnost, u které mohou něco strkat do pusy, „šimrat“ zoubky, hrát si s vodou a plivat. Být dítě, tak mi to nezní vůbec špatně.

Na prvním místě zábava, pak až to pochopení. 

Myslím, že mnohem lepší a efektivnější než vysvětlovat, proč je čištění zubů důležité, je zaměřit se na to, aby to byl další fajn okamžik dne. Pochopení samozřejmě přijde též, ale postupně, přirozeně a úměrně věku a zkušenosti dítěte.

Možná si říkáte, jaká zábava?

Nikdo nechce dělat nic otravného. I my dospělí odkládáme otravné činnosti, přestože máme a chápeme v plném rozsahu racionální důvody k tomu, abychom je splnily. Jak bychom to tedy mohli chtít po dětech? A ještě s očekáváním pozitivních výsledků?

Jak si čištění zoubků zpříjemňujeme my? Mám pro vás pár tipů, střídáme je jako ponožky a kombinujeme podle nálady, rozvernosti a stupně únavy. 

• Zábava může začít už nákupem kartáčku. Když si Olí vybere kartáček dle svého, zaplatí ho a donese domů, už ten samotný proces ho těší a na čištění je pak zkrátka lépe naladěn. Však my ženy přesně víme. Je to podobné jako když si kupujeme nové oblečení a pak se těšíme, až si ho oblečeme. Nebo když si koupíme nový vysavač, žehličku a uklízíme, žehlíme pak s lepším naladěním (alespoň teda chvíli). I maličkosti jako je zubní kartáček mohou přinést opravdu velké nadšení a zápal „do hry“.
  
  
• Olí má vždy možnost si sám vybrat, kterým kartáčkem si bude čistit zoubky. Nemáme jich doma bambilión, výběr ze dvou (jeden klasický manuální, druhý dětský Sonicare) úplně stačí. 

• Sám si vybere i zubní pastu. Doma má na výběr z několika příchutí. Teď si začal na kartáček pečlivě dávkovat malé porce tří různých příchutí, tím mě vážně pobavil. 

• Nejprve si zoubky čistí sám. Přidává si pastu, plive, vyplachuje, … dle libosti.
  
  
• Někdy čistí zuby nejprve nám (což je občas záležitost jen pro otrlé) a my pak jemu.
  
  
• Kontrolujeme, kde jsou ještě breberky (rozuměj bakterie) a kde je potřeba dočistit, vše samozřejmě v doprovodu nejrůznějších obličejů a slovních obratů, které by se do textu daly jen těžko propsat.
  
  
• Zkoušíme, zda už máme svěží dech a komentujeme to slovy a ksichtíky „bléééé“ nebo „óóó to je vůně“.
  
  
• Někdy čistíme v koupelně u zrcadla a někdy na gauči u pohádky (když je unavený).
  
  
• Občas čistíme s aplikací od Philipsu, která parádně funguje s kartáčkem Sonicare. Pro představu, jak vypadají zubní breberky, ji můžete zapnout i při čištění s manuálním kartáčkem. Dětská představivost parádně ožívá a motivace k čištění roste. Dvě minuty utečou jako voda, možná vás budou děti prosit, že chtějí ještě jedno kolo. 

Snažíme se čistit, když ještě není Olí unavený. Zábava bez energie, pak není zábava.

Nečistíme za každou cenu. Když dorazíme domů pozdě a Olí už je v polospánku nebo jsme v nějakém neobvyklém režimu (třeba minule u nás byla babička přes noc, to je u nás hodně výjimečná situace a Olí byl naprosto mimo svou obvyklou realitu, nešlo s ním v žádném rozumném směru hnout), tak už to prostě nehrotíme. Neděje se to často a já to považuju za zdravý přístup. Mimo jiné i protože vím, jak je to s tím zubním kazem. 

Tvorba zubního kazu

Zubní kaz se tvoří až na základě zubního povlaku, který je živnou půdou pro mnoho bakterií, včetně té kazotvorné bakterie Streptococcus mutans. Zubní plak se vytváří v podstatě neustále. Ale! Když si alespoň jednou za den DŮKLADNĚ vyčistíme zuby (tedy tak, že na nich nezůstane žádný zubní plak), pak nebude docházet ke vzniku zubního kamene, zánětu dásní ani ke vzniku zubního kazu. Jinými slovy, jedno nevyčištění, pokud jinak čistíte pravidelně a důkladně, by skutečně vadit nemělo.

To byla zábava a teď to pochopení

I přes tuhle naši zábavu není každý den posvícení a myslím, že je to jeden z jasných důvodů, proč je třeba k zábavě přidat i to pochopení. Olí už spoustu záležitost a situací chápe (tím nemyslím jen dovednost opakovat slova po rodičích), dává si je do souvislostí a vyhodnocuje, takže můžeme postupně pracovat na tom, aby dospěl do bodu, kdy sám pochopí důležitost dané činnosti a přebere část zodpovědnosti na sebe.

Proč skloubit zábavu a pochopení?

Pokud nepochopí a pokud ho to nebude ani bavit, pak už zbývá snad jen cesta „nátlaku a donucení“. A já bych nechtěla, aby si Olí čistil zuby z donucení, pod výhružkou zákazů a kazů, ale kvůli tomu, že sám chápe a rozumí, že je to hned z několika důvodů pro něj samotného důležité. A pokud právě zábava dokáže překlenout to období, kdy takového pochopení ještě nemá šanci dosáhnout, pak je to, teda alespoň za mě, super způsob, jak čištění neznechutit hned u zrodu.

Je na nás rodičích, abychom posoudili, co je, v jakém věku smysluplné vysvětlovat. Olíka zatím nezajímá celý příběh zubního kazu a zánětu dásní. Neví, co znamená bolest zubů kvůli kazu, takže si neumí představit následky, které za sebou nečištění zubů zanechává. I proto mu nemá smysl říkat, že musíme čistit, jinak že bude mít kazy, nezajímá ho to a nic to v ně nespouští. Ale umí si například představit, že má na zoubkách breberky (bakterie), které tam mít nechce a to ho motivuje k čištění. Cesta je cíl.

Manipulaci strachem. Proč nevyužít tenhle zaběhnutý nástroj?

Cesta k dlouhodobému úspěchu bez manipulací může být daleko snadnější a hlavně příjemnější jak pro děti, tak i pro nás rodiče!

Cokoli dítě dělá ze strachu a pod výhružkou zákazů, má v mnoha případech prchavý úspěch. Co se asi bude dít, jakmile nebude stát rodič za zády? Nebo až dítě zjistí, že čerti a podobné příšery, kterými ho rodič strašil neexistují?

Ano, jednoho dne bude čištění zubů JEN na dítěti a v té chvíli by mělo dobře a hlavně SAMO ZA SEBE vědět, proč to dělá. Strach z autority zmizí, jaká jiná pohnutka zbyde? A co si ze situací, kdy dítě něco dělá v první řadě ze strachu, může vzít do života? Jak by tenhle vzorec mohlo aplikovat na další ohledy a situace, do kterých se bude v budoucnu dostávat? Přineslo by mu to skutečný benefit? (Teď prosím samozřejmě nemyslím zdravý strach, který nás chrání a zabraňuje dětem skákat pod auta, z balkónu apod.) 

Nestrašte zubařem!

Zubaře se pak bojí i děti, které nemají žádné kazy a nezažily vrtání. Bojí se vstoupit do ordinace, sednout si na křeslo, otevřít pusinku. Dělají scény, křičí. Já se nedivím, kdyby mi rodiče říkali před každým druhým čištěním: „No jak chceš, ty budeš mít kazy a pan zubař ti je pak bude vrtat! Tebe to bude bolet, to ty budeš řvát, ne já ..“ (Je vcelku jedno, jestli to rodič říká takto tvrdě nebo zda to dítě slyší mezi řádky v rámci jemnějších výrazů.), taky bych se zubaře děsila, byť bych žádný kaz neměla.

„Pojď, polechtáme zoubky kartáčkem.“

Lepší než strašení, je motivace něčím hezkým. Aby byly zoubky bílé a leskly se, aby tam nebyly breberky, aby vonělo z pusinky.

Večer připomínám, ráno už nemusím.

Když nechám kartáček a pastu na dostupném místě, Olíček si začne čistit zuby hned po ránu sám. Dostupným místem nemyslím koupelnu. Když Olí ráno vstane a vytáhne mě z postele, namíří si to většinou na gauč, kde ještě chvíli polehává a odpočívá. A to je ta chvíle, kdy šáhne pro kartáček a pastu, jen musejí být na očích a v dosahu.

Dokonale čistíme zuby večer. Ráno je to spíš v jeho režii. Myslím, že je tak trochu pyšný na to, že se v tomhle ohledu obstarává ráno sám. Někdy na to má více času, někdy méně, podle aktuální dopravní situace na jeho vláčkodráze.

Víte, jak někteří lidi chodí při čištění zubů po bytě a dělají u toho dalších xy činností, nebo si čistí na gauči u večerních zpráv, já to nikdy nechápala, už jen z toho pohledu, že mi pořád něco odkapává od pusy. Ale těm někomu to takhle funguje, vyčistí si opravdu pečlivě zuby a zároveň to nevnímají jako ztracený čas. Možná vaše dítě spadá do stejné kategorie.

Dočišťování

Večer Olíčkovi dočišťujeme zoubky my. Většinou si sám čistí klasickým kartáčkem, ten je teď v kurzu a já mu pak dočistím chrup sonickým. V období „já, já, já“ a v období „sám, sám, sám“ to bylo o něco složitější. Takže to vypadalo tak, že nejdřív čistil Olík, pak já a pak to po mně znovu ještě poopravil Olíček. To byl pro něj snesitelný kompromis.

Dočišťování je důležité i u větších dětí. Je to samozřejmě individuální, naše dentální hygienistka doporučuje, aby rodiče dočišťovali klidně až do 13ti let věku dítěte. Není to nic divného a ušetří to mnoho bolesti. I pečlivé děti mohou zapomínat na některá hůř dostupná místa. Ostatně, děje se to mnohdy i nám dospělým.

Pro dočišťování volím sonický kartáček, protože díky své technologii čistí i mezizubní prostory, které jsou velmi náchylné na tvorbu kazů. Benefitů, které se týkají sonického čištění je samozřejmě více a s přehledem válcují výhody klasických elektrických kartáčků.

Podle čeho vybírat zubní pastu?

Už od prvního čištění používáme zubní pasty značky Jack n’ Jill. Mají příjemnou gelovou konzistenci. Jsou dostupné hned v několik příchutích (jahoda, malina, banán, borůvka a černý rybíz). V kamenných prodejnách zatím k dostání nebývají, ale můžete je objednat např. na folly.cz nebo na almarka.cz.

Velmi důležité pro mě je, aby byly všechny složky zubní pasty 100% přírodní a v organické kvalitě. Což mimo jiné znamená, že jsou pasty jedlé a při polknutí nehrozí žádná rizika. To pro mě následně znamená, že se nemusím stresovat s tím, aby „to“ Olí náhodou nepolkl, mohu mu pastu přidat a pokračovat v čištění, když má tu potřebu. Jinými slovy, nemusím kazit naši zábavu výkřiky: „Nepolykej to, už to vyplivni!“.

Zubní pasty Jack N´ Jill byly označeny společností EWG (nezisková organizace Environmental Working Group je jednou z největších společností na světě, která informuje o bezpečnosti produktů) za vůbec nejbezpečnější zubní pasty, které neobsahují žádné chemikálie.

Neobsahují ani cukry, fluoridy a barviva. Mají téměř čirou gelovou konzistenci a nijak zvlášť nepění.

Zato obsahují měsíček lékařský, který pečuje o dásně a zamezuje tvorbě zubního kazu. Jak ale zdůrazňuje naše dentální hygienistka, pasty nejsou všespásné a i sebelepší pasta vám nenahradí poctivou práci se zubním kartáčkem!

Všechny zubní pasty Jack N´Jill jsou hypoalergenní. Neobsahují SLS. Sodium Lauryl Sulfate je chemická látka, která je pro svou schopnost pěnit, odmašťovat (odstraňovač nečistot) a emulgovat (spojovat jinak běžně neslučitelné) velmi oblíbená právě v kosmetických produktech. Tato látka celkem snadno prostupuje kůží do těla a následně se ukládá. Tělu trvá i několik dní, než ji odbourá. Zatím jsem nenašla studii, která by prokázala např. karcinogenní nebo jiné podobně fatálně nepříznivé účinky této látky na náš organismus. Možná, že byste v rámci kritického myšlení dospěli k závěru, že SLS je za vás v pořádku. Nicméně já jsem ráda, že používáme pasty bez této látky, tak či tak, SLS není zrovna "příroda" a pokud se mi nabízí tahle elegantní a nenáročné řešení, jak se ji vyhnout, beru ho.

Obal pasty je recyklovatelný a bez obsahu BPA. Bisfenol A je průmyslová chemická látka, která jak se ukazuje, nepříznivě ovlivňuje (a to i v malých dávkách) naše zdraví. Existují desítky nezávislých studií, které tento negativní účinek dokládají. Např. od června 2011 přistoupila evropská komise k tomu, že zakázala prodej všech kojeneckých lahví s obsahem BPA (ukázalo se, že tato látka „uniká“ do mléka).

Toť mé nároky na výběr vhodné zubní pasty pro Olíčka a obecně pro děti již od prvního čištění.

A pak je tu pochopitelně ještě Olíkova důležitá potřeba, aby pasta dobře chutnala. Díky tomu může mít z čištění zubů vážně požitek. Všechny příchutě jsou jemné. Jeho nejoblíbenější je asi jahoda, banán a černý rybíz (momentálně nejlépe v kombinaci :) ).

Zubní kartáček, jaký vybrat?

Zubních kartáčků jsme vyzkoušeli několik.

Začínali jsme kartáčkem opět od značky Jack N´ Jill, ale věřím, že na trhu najdete mnoho dalších vhodných. Chtěla jsem, aby měl kartáček velmi jemné štětinky a aby se Olíčkovi dobře držel. Bonusem je, že je kartáček BIO a že je rozložitelný v přírodě (vážně se těším, až budu moci rukojeť kartáčku hodit k nám na kompost :) ). Kartáček samozřejmě neobsahuje PVC a BPA.

Když už měl Olí více zoubků a klasický kartáček ho přestával bavit, přešli jsme na sonický kartáček Seysso Baby Penguin, který je vhodný pro děti od prvního zoubku. Kupovali jsme ho v Profimedu. Vlákna kartáčku jsou měkká a vibrace jemné, čištění je ale velmi účinné. Kartáček svítí, vibruje a tak pro Olíčka začalo být čištění zubů opět atraktivní činností.

Zhruba ve 2,5 letech jsme pak přešli na dospělejší verzi, když od babičky a dědy dostal dětský Sonicare od Philipsu.

Kdy s čištěním zoubků začít a jak často čistit?

2x za den stačí. Z toho by mělo být alespoň jedno čištění opravdu důkladné a s dočištěním od rodičů. Nejlépe to před spaním.

Čištění neodkládejte a začněte od prvního zoubku. Je to skvělý nájezd na dlouhodobý režim a prevence k nezaplacení. Čistit, tedy spíš masírovat, můžete i dásně, které jsou obzvlášť v období prořezávání zoubků náchylné na záněty.

Pro první čištění jsou k dostání různé nasazovací kartáčky na prst. Např. Jack N´Jill má silikonový kartáček, který můžete používat jak na čištění, tak na masáž dásní. Je samozřejmě netoxický a bez BPA.

Velmi důležité je též období, kdy začínají růst zuby trvalé. Čištěním můžete masírovat dásně a podpořit tak přirozený a zdravý růst druhých zubů.

Nezapomínejte ani na návštěvu zubního lékaře. U malých dětí se doporučuje začít s pravidelnými kontrolami už od jednoho roku. Je skvělé, když mají možnost si zvyknout na to, že se u zubaře nemusí dít žádná divočina. Děti pak mají pocit ze zubaře úplně jiný, než když přijdete až s průšvihem.

A když jsme u toho, jdu nás hned objednat.

Mějte se krásně a šimrání zoubků zdar!

Míša