PRVNÍ PŘÍKRMY – Jaký výživový směr zvolit?

A je to tu. Další téma do pranice. Jakou metodu prvních příkrmů zvolit? Která je ta nejlepší? A existuje vůbec jediný správný výživový směr?

Myslím, že ne. Každé dítě je jiné, má jiné preference a potřeby, a to jak v rámci denního režimu, tak v rámci samotného jídelníčku a prvních příkrmů. Co ale bez pochyb existuje, jsou základní výživová pravidla, která se vyplatí ctít.

Chtěla bych vám nastínit, jak jsem o prvních příkrmech přemýšlela a k čemu jsem dospěla. S finálním názorem a filozofií mně rozhodně pomohla Riley s Olíčkem. Každý z nich měl a má jiné potřeby a preference. Skutečnost, že byly jejich projevy v rámci prvních příkrmů naprosto rozdílné, mi hned v několika ohledech otevřela oči. Ano, nejde jen o to, abychom se drželi nějaké příručky či obecného návodu. Vždy bychom měli vzít do úvahy genetickou dispozici, povahové rysy a další okolnosti, které mohou zásadně ovlivnit dynamiku prvních příkrmů.

Pokud své děti navnímáme a pochopíme je, pak máme velmi často vyhráno. A to platí nejen v oblasti prvních příkrmů.

 

KRÁTKODOBÝ VS. DLOUHODOBÝ DOPAD

O čem se moc nemluví a co se nebere v potaz je fakt, že první příkrmy jsou jen překlenovacím obdobím mezi mateřským či umělým mlékem a běžným stravováním vaší rodiny. Ať už tedy zvolíte jakýkoli směr, ať už budete jakkoli striktní a přísní, vždy vaše děti nakonec sklouznou na úroveň vašeho běžného rodinné stravování. Záleží jen na vás, jak vysoká tato úroveň je a zda je pro vás dlouhodobě dostačující. Pokud cítíte, že je třeba udělat změny i na vašem talíři, pak je nejvyšší čas. Občas slýchávám, že se nemá smysl snažit, že děti stejně nebudou jíst to nebo ono. Nehledejme chybu v dětech.

Jinými slovy, pokud dítě vidí, že k jídlu často popíjíte kolu nebo jiné slazené barevné nápoje, nejspíš je časem bude chtít taky. Pokud bude vidět, že máte na talíři málo zeleniny a že nejíte to a tamto, pak pravděpodobně bude stejně vybíravé jako vy. Pokud vás neuvidí jíst, pak nejspíš samo od sebe k jídlu tíhnout nebude. Ano, je to sice extrémní případ, ale děti maminek, které trpí poruchou příjmu potravy, často také inklinují k poruchám příjmu potravy. Proč by dělaly něco, co jejich maminka nedělá? Děti zkrátka opakují naše vzorce chování. Pokud nám záleží na tom, aby se naše děti v jistých ohledech chovaly určitým způsobem nebo si volily určitou cestu, pak je na nás, abychom šli příkladem.

 

NEJZNÁMĚJŠÍ VÝŽIVOVÉ SMĚRY PRVNÍCH PŘÍKRMŮ

Jsou asi 3 nejznámější výživové směry prvních příkrmů, které bych chtěla zmínit a vyhodnotit. O žádném z nich nemohu říct, že je zcela správný nebo zcela špatný. Pochopitelně nejde o černobílou problematiku. Každý směr má své výhody a nevýhody. U každého směru narážím na limity, a proto si myslím, že je klíčové nechat si určitou „vůli“, tedy možnost si výživový směr přizpůsobit dynamice vaší rodiny, naladění vašeho dítěte, ale též nejnovějším poznatkům ze světa nutrice.

Jako každá maminka si přeji pro své děti to nejlepší. V rámci výživy je pro mě přirozené se vydat za hranici jakéhosi komfortu a snažit se získat nejen maximum informací, ale též je uvést do praxe. Ráda se o tuto svou praxi podělím s vámi. Je zcela v pořádku, pokud budete mít jiný názor na zavádění prvních příkrmů. Tím, co sděluji, nikoho nehodnotím, nesoudím, pouze předkládám varianty prvních příkrmů, které se mně osobně jeví pro psychické i fyzické zdraví dětí jako ty nejprospěšnější.

PRVNÍ PŘÍKRMY – Kašička na lžičku

Přiznávám, že jsem se na tento klasický a nejvíce rozšířený směr dívala již od počátku skrz prsty. Myslím si, že pravidla, podle kterých se do jídelníčku v rámci "kašiček" zavádí jednotlivé potraviny jsou přežitá, což asi není nic překvapivého, vzhledem k tomu, kolik nových poznatků v oblasti výživy stále přibývá. Bohužel to vypadá, že se tyto novinky nedotýkají změn v klasickém příkrmovém směru, tedy alespoň ne v tom pozitivním smyslu slova.

Největší nevýhodu však nevnímám v tom, že mrkev nebo dýně nebude tím ideálem, co by mělo dítě ochutnat jako první, ale v tom, jak si tento směr přivlastnil potravinářský průmysl a proměnil ho na něco, co se dá koupit už hotové. A to je reálný problém, který si globálně jako společnost spíše nepřipouštíme.

Pojďme se na nevýhody klasického směru podívat blíže.

Nevýhoda č. 1: Kup si mě
Instantní kaše, skleničky, hotová jídla, přesnídávky, smoothie, sušenky, bezlepkové křupinky, lisované tyčinky v jedlém papíru… to vše jsou průmyslově zpracované potraviny, které mají do přirozené chuti a nutričního potenciálu čerstvých potravin hodně daleko! První příkrmy jsou však o tom (nebo by tedy měly být), že učíme děti, jak chutnají skutečné potraviny. Dáváme tak dětem šanci navyknout si na přirozené chutě a zároveň dáváme prostor pro optimální osídlení mikrobiomu. A ten má pak rozhodující slovo! Mikrobiální osídlení střeva se totiž bude mj. spolupodílet i na tom, jakým potravinám bude naše dítě dávat dlouhodobě přednost.

Udržet si v tomto výživovém směru odstup od hotových zprocesovaných příkrmů a nejrůznějších svačinek je velmi těžké. Žijeme v době, kdy je naprosto normální přijít do obchodu s tak širokou nabídkou dětské výživy, že jeden regál nestačí.

I díky této široké nabídce hotových příkrmových jídel mnohdy zapomínáme na individualitu našich dětí. Méně přemýšlíme o našem malém strávníkovi a více, než na jeho projevy a signály, se spoléháme na údaje na skleničkách. Ty jsou na první pohled jasné, od 4.měsíce, od 6. měsíce atd. No, kéž by to bylo tak jednoduché. Bohužel, tato univerzální skleničková typologie pochopitelně nemůže zachytit typologii našich dětí a jejich skutečné potřeby.

Nevýhoda č. 2: Mixovat, mixovat a zase mixovat.
Máte pravdu, klasický směr není jen o kupovaných příkrmech. Pokud se tohoto směru držíte a pokrmy připravujete doma, čeká na vás ale ještě jedna nástraha a tou je mixér. Možná si říkáte, proč by mělo být právě mixování špatné? Vždyť mixování je v rámci prvních příkrmů naprosto samozřejmou kulinární úpravou. 

Představte si však, že kvůli mixování může vznikat problém hned na několika úrovních.

Mixování není zrovna šetrnou úpravou jídla. Pokud si už dáte práci s nákupem kvalitních a sezónních potravin, šetrně je připravíte na páře nebo uvaříte ve vodě, pak je velká škoda (nebo snad chyba?) je vzít a prostě rozmixovat.

Mixování a obzvláště s vysokými otáčkami často mění nutriční potenciál vstupních surovin. Takto upravená jídla a ještě v kombinaci s delším skladováním (dělání příkrmů do zásoby) ve výsledku negativně působí na trávící trakt dítěte. Mixér udělá z jídla doslova paseku, vzniknou tak menší partikuly a vyšší prooxidační stres. Z rozmixovaného jídla vznikne v podstatě tekuté jídlo se spoustou malých částeček, na které není náš trávící trakt fyziologicky nastaven. Nepřirozeně se zrychluje tranzitní čas tráveniny, živiny gastrointestinálním traktem jen tak prosviští a chybí ten správný hormetický stres z pevného jídla. I pro maličké děti, které neumí kousat, představuje mixovaná strava příliš velké zjednodušení.

Pokud chcete dosáhnout podoby kaše či pyré, doporučuji vzít do ruky starou dobrou pasírovačku a dát si záležet, aby co do chuti i výživové hodnoty zůstalo na talíři co nejvíce.

Ano, kašovitá konzistence je v období prvních příkrmů a to obzvláště u některých potravin nenahraditelná. To nerozporuji. Jen je potřeba se na věc dívat v širším kontextu.

Mixujte do hladka jen nezbytně nutnou dobu. Pokud budete dítěti podávat kašovité konzistence příliš dlouho, může to vést společně s instantností (skleničky, instantní kaše atd.) k tomu, že se dítěti bude jen těžko budovat pozitivní vazba k jídlu. Dítě potřebuje lákavé podněty, aby si jídlo oblíbilo a zařadilo ho do kategorie svého zájmu. Takovými podněty jsou např. nové vůně, barvy, textury a tvary. V této chvíli je pro dítě jídlo hračkou, kterou si chce osahat a ochutnat. Pokud budete nabízet jen kašičky a mixovaná pyré, můžete u některých dětí narazit. Jiné děti si na tuto formu jídla naopak zvyknou a budou ji vyžadovat dlouhodobě – bude to pro ně vzorec bezpečné chuti a konzistence – komfortní zóna. Nebude pak snadné, aby vyšly ven z této bezpečné oblasti a začaly jíst potraviny v přirozené celistvější podobě.

Olíček miloval polévky a vše na lžičku. Více o polévkách jsem psala v článku: Zázračný chod jménem polévka. Taky mimořádně dobře trávil mléčnou bílkovinu a byl celkově nastavený tímto směrem a tak nějak to vše hrálo dohromady. Vždy jsem se ale snažila do polévek přidávat kusy zeleniny, masa a vytvářet tak talíř plný nutričně hodnotných potravin lákavý též svou barvou a celkovou rozmanitostí.

Riley naopak „přesnídávky a kašičky“ nic moc neříkají, nejeví o ně zájem. Pokud ji kašička hodně chutná, pak se obětuje a dá si, ale vždy preferuje, když si může vzít jídlo do ruky, osahat si ho, prozkoumat a nakonec ochutnat a tohle ji kaše nenabídne.

Smyslem prvních příkrmů, tedy tohoto přechodného období je, aby jídlo stouplo v preferencích dítěte a postupně převálcovalo potřebu a touhu po mateřském nebo umělém mléku. Pokud vám k tomu pomůže, že nebudete podávat mixované pokrmy, bude to rozhodně krok správným směrem.

Nevýhoda č. 3: Tlak na včasné zavádění alergenů
Bohužel i v tomto vidím iniciativu výrobců potravin.

Už jen pokud zapojíme zdravý selský rozum a promítneme si, jak brzy jsme my sami jako malí dostali do ruky piškot, rohlík nebo kůrku od chleba - s lehkostí bych to označila za včasné zavedení lepku. Běžně se to dělo před 30 lety, 20 lety a myslím, že bez pochyb je tomu tak mnohdy i nyní. Možná jsme piškot vyměnili za kus-kus (no zní to líp, že?), ale stále jde o zavádění lepku ve vysoce zprocesované formě. Tak či tak, pokud by tento způsob "otužování alergeny a lepkem" byl úspěšný, jistě by se projevil nižším počtem lidí, kteří trpí nějakou formou nesnášenlivosti lepku. Realita nám však ukazuje, že procento lidí, kterým lepek způsobuje potíže má dlouhodobě stoupající tendenci.

Já jsem se rozhodla problematické složky výživy zavádět až po jakémsi rozjedení. Jakmile jsme vyčerpali základní spektrum potravin, začala jsem s obezřetností zavádět lepek a mléčnou bílkovinu. Zde vám v souvislosti s mléčnými produkty přidám odkaz na článek: Mléko!

U Riley mi časově vycházelo zavedení alergenů zhruba 2,5 měsíce od prvního příkrmu, u Olíčka to byly měsíce 4. Nemohu tedy obecně doporučit přesný věk dítěte, neboť to vnímám jako velmi individuální problematiku. Dává mi smysl, že nejprve poskytnu prostor pro rozvoj zdravého prostředí, mikrobioty a až pak začnu zavádět řekněme problematičtější potraviny. Na druhou stranu bych první seznámení s alergeny neoddalovala příliš dlouho, rozhodně bych ho doporučila zvládnout do 12. měsíce. Stále to jde ale ruku v ruce s jakousi rozjedeností. Zavedení alergenů je tedy dalším faktorem, proč první příkrmy příliš neoddalovat. A to i u dětí, kterým příkrmy nic moc neříkají a do jídla se jim nechce. Je potřeba vytrvat a vytvořit tu správnou nabídku. Vše má svou návaznost. 

Pokud je dítě v době zavádění problematických složek potravy kojené, má velkou výhodu. Mateřské mléko obsahuje ochranné imunologické faktory, které poskytnou značnou podporu organismu. U nekojených dětí můžete pracovat se specifickými symbiotiky a kolostrem, které mohou alternovat chybějící ochranné složky mateřského mléka.

Nespěchat na včasné zavádění alergenních složek, ale zároveň jejich zavedení příliš neoddalovat, mi přijde jako zlatá střední cesta. V odborných kruzích se na toto téma stále vedou diskuze a názory se v čase neustále mění. Nemyslím si ale, že nutně potřebujeme jednotný názor. Jak jsem již nastínila, jde o oblast, která je velmi individuální. Rozhodně budou do hry vstupovat i genetické dispozice, které pochopitelně neovlivníme.

Výhody:

Vše, co nějakým způsobem funguje již dlouhé roky má jakýsi punc bezpečnosti, což na jisté úrovni platí i pro tento klasický směr. Pokud je pro vaši povahu a psychickou pohodu důležité držet se zavedených postupů, pak bude tento směr ideálním startovním můstkem.

Pokud si dáte pozor na to, abyste nenabízeli zbytečně dlouho jen mixované potraviny, ale postupně budete z konzistence kaše měnit obsah talíře na kaši s kousky, kousky a celé kusy, pak to bude značka ideál. Stejně tak je důležité nesklouznout k tomu, že budete dětem dávat polotovary a konzervy (sympatičtěji řečeno skleničky a kapsičky). Nebo ještě ideálněji, že budete tento klasický směr kombinovat s metodou BLW a kdo ví, možná nakonec i s cukrfree. 

 

PRVNÍ PŘÍKRMY – Jídlo do tlapky (metoda BLW – Baby Led Weaning)

Nejspíš jste již o tomto způsobu zavádění prvních příkrmů slyšeli nebo jste jej už dokonce aplikovali. Pokud ne, jen v krátkosti nastíním, o co vlastně jde.

Gró celé metody je v tom, že má dítě naprostou svobodu v rozhodování, kdy s příkrmy začne, co bude jíst, v jaký čas a v jaké množství. Plně se zde respektuje myšlenka, že dítě ví, co je pro něj nejlepší. Dítě není krmeno, ale obsluhuje se samo. Jídlo si bere do ruky - tlapky.

Často se vyzdvihuje, jak je díky této filozofii dítě svobodné a do ničeho není tlačeno a nuceno. Já si však myslím, že by dítě nemělo být do prvních příkrmů nuceno nikdy a to ať už v rámci alternativního či klasického přístupu. Vždy by mělo jít ze strany rodiče o systematické nabízení a ne o cpaní lžičky do pusy přes sevřené rty. První příkrmy by měly probíhat vždy v uvolněné a veselé atmosféře. Je třeba se přenést přes všechen nepořádek a zbytky na zdi a soustředit se na to hlavní, tedy podpořit dítě, aby si samo vybudovalo pozitivní vztah k jídlu.

Na druhou stranu, jsme to my, rodiče, kteří přebírají nejen zodpovědnost, ale též iniciativu za vedení prvních příkrmů. A pokud se do nich dítě samo nemá, pak bychom mu měli šetrnou cestou ukázat, že je čas zkusit něco nového. Čekat do roku nebo roku a půl dítěte, než se samo začne zajímat o jídlo rozhodně není správné a to jak z psychologického hlediska, tak z pohledu podání alergenů či z důvodu neoptimálního vývoje mikrobioty. Zkrátka vždy tam vidím vykřičník.

Obzvláště u nekojených dětí bych na tuto metodu alespoň u těch opravdu prvních příkrmů raději zapomněla. Jak jsem již zmiňovala v článku: PRVNÍ PŘÍKRMY – Kdy začít a proč na tom tak záleží? U nekojených dětí není na co čekat. Jejich mikrobiom není ovlivňován způsobem, na který jsme matkou přírodou nastavení, proto není třeba vyčkávat, až si dítě řekne o příkrmy samo, neboť jeho instinkt může být v tomto ohledu pozměněn.

Dalším příkladem je náš Olíček. Kojení miloval a potřebu poznávat novou možnost stravování neměl takřka žádnou. Teď zpětně, když vnímám celých jeho 5 let života mi je jasné, že to byl jeden z jeho povahových rysů. Je velmi konzervativní, když si zajede nějaký režim, který mu vyhovuje, nepotřebuje ho měnit či zkoušet něco nového. Tak to zkrátka má. Olíčkovi jsem nabízela první příkrmy poměrně dlouhý čas, než objevil kouzlo nových chutí. Kdybych to nechala čistě na něm, pak myslím, že by se od kojení neodklonil ani v roce a půl.

K této metodě nebo spíše k filozofii, kterou tato metoda hlásá, jsem skeptická. Nevidím v ní nic zázračného, protože nutit děti do jídla se nikdy nevyplácí a nechat vše na dětech vlastně také ne :)

V bodech bych zmínila ještě další nevýhody:

• První příkrmy by se měly nutričním potenciálem a stravitelností co nejvíce přibližovat ke složení mateřského mléka, což se s metodou BLW neslučuje, neboť takový pokrm zkrátka do tlapky nedáte.
  
  
• Často jsou nabízeny nevhodné či těžko stravitelné potraviny příliš brzy, což vede k přetěžování trávícího traktu. Je pravda, že u kojených dětí nemusíme až tolik dbát na nutriční potenciál prvních příkrmů a hlídat některé problematičtější složky výživy, když vše potřebné (a to včetně ochranných faktorů) mohou děti čerpat z mateřského mléka (tedy pokud je matka v kondici a má co nabídnout). Za těchto okolností je tedy metoda BLW nejspíše praktikovatelnější již od prvních příkrmů.
  
  
• Též je třeba počítat s vyšší rizikem, že kus potraviny dítěti zaskočí, že dojde k dávení či dušení. Je to takové hození do vody, protože motorika jazyka nemusí být ještě na takové úrovni, aby si s jídlem vždy optimálně poradila. Neříkám, že je to špatně, jen je třeba být připraven, pokud by došlo k nehodě. 

Výhody:

• Dítě ví, co právě jí a tvoří si na jídlo pozitivní vazbu.
  
  
• Podávané potraviny jsou zpravidla méně zprocesované, takže je zachovaná přirozená chuť a struktura primárních potravin. Dítě si tak vytváří lepší vazbu na skutečné potraviny a primární chutě. Tzn. nebude vnímat pouze sladkou a nesladkou chuť. Ale začne si vytvářet lepší chuťovou a čichovou stopu, ideálně spojenou s dalšími novými pocity, které u jídla zažívá. Cvičí si jemnou motoriku a úchop, motoriku jazyka a celý systém žvýkání, kousání, polykání.
  
  
• Metoda urychluje zvykání si trávícího traktu na běžnou stravu. 

Jako u každého jiného výživového či dietetického směru (a to nejen u dětí v rámci v rámci prvních příkrmů, ale také u vegetariánství, při bezlepkové dietě, veganství, keto dietě atd.) narážíme nejen na nesporné výhody, ale též na ohledy, které našemu zdraví neprospívají. Je tedy dobré se na vše dívat bez emocí, soustředit se na fakta a brát v potaz veškeré individuální okolnosti.

Striktní dodržování metody BLW již od prvních příkrmů by mohlo reálně narušovat zdravý vývoj dítěte. Doporučila bych tedy metodu zařadit až po prvních zkušenostech s příkrmy jako doplňkový způsob servírování jídel.

 

PRVNÍ PŘÍKRMY – Metoda cukrfree

Pojďme k třetímu směru, tedy k cukrfree. Že se můžeme stravovat i bez cukru ví asi každý z nás. Většina lidí je překvapená, že jsou cukrfree recepty chutné. Talíř je tvořen vyšším podílem zdravých tuků, bílkovin, zeleniny či je doplněn o rozumné množství ovoce. U dospělých je tento směr celkem rozšířený a občas i my, kteří cukrfree nejedeme, sem tam sáhneme po nějakém receptu bez cukru, možná pro novou zkušenost, možná pro lepší pocit. Že je ale metoda aplikovatelná již od prvních příkrmů, většinu z nás překvapí. Možná i díky tomuto údivu ji často rovnou zaškatulkujeme do kategorie „extrém“. Opak je ale pravdou.

Samozřejmě, že i tato metoda má své výhody a nevýhody. Pojďme se na ně podívat blíže.

Výhody:

Jak jsem již zmiňovala, první příkrmy by se v ideálním případě měly svým složením co nejvíce přibližovat ke složení mateřského mléka. Dítě je na trávení mateřského mléka připravené ještě před svým narozením, jde o fyziologické nastavení trávícího traktu. Pokud toto nastavení využijeme pro první příkrmy, pak se nám podaří vybudovat velmi šetrný a stabilní most pro přechod k pevné stravě.

 

„Složení mateřského mléka již od pradávna definuje přirozené nastavení a vybavení trávícího systému.“

 

Mateřské mléko je bohaté na tuky a bílkoviny, jsou to potřebné stavební kameny pro dynamický růst, vývoj a energii miminka.

V době zavádění prvních příkrmů, ať už půjde o 4. či 6. měsíc nebude miminko vybaveno širokým spektrem trávících enzymů jako my dospělí. Stále půjde o enzymaticky úzké zaměření primárně na úrovni trávení tuků a bílkovin.

Za zmínku stojí i laktáza, která zajišťuje trávení mléčného cukru – laktózy. Laktóza je vlastně jediný sacharid, které mateřské mléko obsahuje. Tedy pokud nepočítáme malé množství forem minoritně zastoupených specifických sacharidů s probiotickým účinkem. Laktóza je jediný sacharid, na který je trávící trakt kojence optimálně nastavený.

Je velmi chytré, šetrné a obezřetné toto fyziologické nastavení ctít a jako první zařadit příkrmy, které mají co nejpodobnější složení k mateřskému mléku. 

Takové příkrmy jsou často bohaté na železo, což je žádoucí. Kolem 6. měsíce totiž většinou dochází k přirozenému vyčerpání zásob železa a miminko je tak odkázané na jeho vnější přísun. Umělé mléko je v tomto ohledu neefektivním zdrojem, ale ani mateřské mléko již nemusí být dostačující.

Takové příkrmy budou také bohaté na tuky. Většinou si myslíme, že tuky neobsahují žádné vitamíny, a proto máme touhu první příkrmy tvořit spíše ze zeleniny a ovoce. Pravdou ale je, že potraviny bohaté na tuky jsou prospěšné i z hlediska příjmu mnoha vitamínů a minerálů.

Jelikož není trávící systém miminka v době prvních příkrmů připravený na příval sacharidů (vyjma laktózy), můžeme si snadno odvodit, že mrkev, dýně či jablko asi nebude pro první zkušenost s pevnou stravou zrovna ideální. I fruktóza (tedy ovocný cukr) je pro děti z hlediska trávení problematická a ve větším množství se u kojenců metabolicky chová v podstatě jako toxin.

Tím, že přísun sacharidů oddálíme nebo je budeme zavádět postupně a regulovaně z těch správných potravin, nebude vznikat ani psychická závislost na cukru a ani ta mikrobiální, což spolu ostatně souvisí.

Jako vůbec první příkrm můžete volit pomalu tažený masový vývar. Jaké parametry by měly mít vstupní suroviny a jak by měla probíhat samotná příprava takového vývaru, tak tomu se budu věnovat v některém z budoucích článků. Protazím mohu doporučit článek staršího data: Polévka je grunt, kdo jí nejí, ten..."nemá" kolagen! Základní informace v něm najdete.

Cukrfree nedémonizuje používání soli, s čímž souhlasím. Od prvních příkrmů se nebojím do vybraných pokrmů používat špetku himalájské soli. Sůl má své poslání a hraje důležitou roli v rámci vývoje mozku kojence, dokáže aktivovat tvorbu gliových buněk, které souvisí s přenosem signálů v rámci nervové soustavy. Nejde o žádné solení, ale spíše o tak malé množství, které se jen nepatrně dotkne chuťového profilu příkrmu.

Nerada bych ale byla viděna jako zaslepená následovnice cukrfree, protože tak to není. Co se týká prvních příkrmů, tuto metodu doporučuji, tam jsou z mého pohledu benefity jasné a pro první fázi seznamování se s jídlem jsem s metodou cukrfree pracovala. Ale je pro mě jen přechodovým můstkem nikoli životní filozofií, kterou bych chtěla předat svým dětem. Přeci jen nejsme eskymáci :)

Nevýhody, zmíním hlavně ty psychologické:

Často se pracuje s masem a vnitřnostmi, což chce jistou kulinární praxi a také dobré zdroje, kde kvalitní maso koupíte. V současné době se hodně diskutuje o nadměrné spotřebě masa a dopadu na životní prostředí. A protože i já se řadím mezi flexitariány, není mi zcela přirozené jídelníček stavět tímto směrem. Samozřejmě můžete vynechat živočišné zdroje, budete však bojovat s nedostatkem klíčových složek výživy a tím nakonec bude metoda cukrfree spíše něčím, co bude vaše zdraví z dlouhodobého hlediska podlamovat.

Pokud cukrfree nejede celá rodina, jde o neudržitelný směr. Nelze chtít něco jen po dětech nebo po jednom dítěti. Chvilku ano, dlouhodobě nikoli. Pokud tedy do hry nevstupují nějaká zdravotní omezení, snažila bych se najít jednotný, zdravý a udržitelný směr v rámci stravování rodiny jako celku.

Jde o radikálnější směr, který dítě vytrhává ze společenské konvence. Vždy bude tím dítětem, které si nosí vlastní svačinky, obědy a které si nedá na oslavě narozeninový dort. Neříkám, že je to špatně. Byť to pro některé povahy dětí může být výrazným stresujícím faktorem.

 

SHRNUTÍ ZÁVĚREM - Od všeho jen to nejlepší!

Filozofii, kterou nyní ctím v rámci prvních příkrmů jsem si začala pozvolna stavět již v těhotenství. Od doby, kdy jsem příkrmy řešila s Olíčkem uplynul nějaký ten rok, já se posunula zase o kus dál a tak jsem měla ještě více odvahy jít svou vlastní cestou. Cestu, kterou jsem zvolila vnímám jako tu správnou. V základních ohledech jsem měla jasno předem, ostatní přizpůsobuji aktuální situaci a potřebám. Vnímám Riley a její odezvu na nabízené jídlo, reakce jejího trávícího systému, vnímám nálady, stav pokožky, kvalitu spánku, tedy její celkové prospívání. Příkrmy se snažím maximálně přizpůsobit celkové odezvě jejího organizmu a to včetně té mentální odpovědi.

Jak už jste asi pochopili, vzala jsem si z každého zmíněného výživového směru to nejlepší a skombinovala to tak, abych nemusela akceptovat nevýhody či limity, na které bych jinak narážela. 

Tak! Nyní máte za sebou přečtených již 9 A4 psaného textu, což je úctyhodný výkon, který si žádá přestávku. Nechám konkrétní postup prvních příkrmů a tipy na recepty, ingredience, způsob úpravy jídel atd. na další článek nebo spíš články. Zkratkovitých návodů a brožurek je více než dostatek a já bych naopak chtěla poskytnout komplexní vhled do světa prvních příkrmů, možná dokonce návod. Věřím, že informace, které jsem uvedla v tomto a předchozím článku budou dobrým základem pro pochopení dalších postupů, o které se s vámi budu dál dělit.

Příkrmům zdar! Míša