Jak posílit imunitu našich dětí?

Aktualizováno: 4.4.2021

Každý rok přichází tahle otázka a každý rok přichází pozdě. Jestli chcete posílit dětský organismus, aby odolal podzimním plískanicím a chřipkovým epidemiím, začněte s přípravou ideálně na jaře, v létě nebo hned teď! V tomhle ohledu více než jinde platí, že cesta je cíl.

Sepsala jsem pro vás devět podnětů k zamyšlení, utříbení myšlenek a uvědomění si souvislostí mezi imunitou a naším životním stylem. Jsem přesvědčená, že když začnete aplikovat alespoň polovinu z nich, zaznamenáte výrazný posun nejen u zdraví vašich dětí.

Ach ta imunita. Vysoká, nízká, vrozená, získaná, … imunita se dává do souvislostí snad se vším a skloňuje se na všechny způsoby. Nakonec mi ale přijde, že základ se vytrácí a zůstává nepochopen.

Je důležité si uvědomit, že imunitu, tedy obranyschopnost organismu, budujeme nebo podrážíme dětem soustavně každý jeden den a rozhodně to není oblast, ve které je vhodné čekat zázraky na počkání.

Nejsem schopná zde popsat úplně všechny úhly pohledu, ale popíši vám své vlastní uvažování a to, jak jsem pojala budování zdraví svých dětí a nakonec i toho svého teď v dospělosti.

„Náš život ovlivňují vnější síly, které jsou ve skutečnosti uvnitř nás.“
(z knihy Obsahuji davy)

Co je tím myšleno? A kde se „ta imunita“ vlastně bere?

Začněme od prvoka

Ať už to pro vás zní jakkoli děsivě, pravdou je, že jsme - každý jeden z nás - hostitelem mnoha milionů mikrobů. Všude, po celém těle zvenku i zevnitř hostíme neuvěřitelné množství kolonií nejrůznějších mikroskopických organismů. Tito mikrobi nám mimo jiné pomáhají budovat náš vlastní imunitní systém a ten se na ně zase snaží adaptovat nebo ještě přesněji, učí se je tolerovat. Spektrum našich vlastních mikrobů má na naše zdraví skutečně obrovský vliv, o tom už skutečně není pochyb, dokazují to další a další studie.

Střevní mikrobiom

S imunitou úzce souvisí právě střevní mikrobiom, tedy stav mikrobiálního osídlení našeho střeva. V dnešní době už je střevní mikrobiom právem nazýván jako první mozek (ano, skutečně PRVNÍ mozek).

Má mnoho funkcí, já zmíním tři:

• Zpracování potravy.
• Výroba, získávání a zpracování látek nezbytných pro chod organismu (např. vitamíny, minerály, mikronutrienty, nenasycené mastné kyseliny).
• Udržování střevní bariéry (aby se to, co se nemá dostat ze střeva ven do krevního oběhu, skutečně ven nedostalo).

Všech těchto úloh se účastní nespočet bakterií a dalších mikrobů v našich střevech. Jejich složení, zastoupení, život v příměří mezi jednotlivými koloniemi i boje mezi nimi mají zásadní vliv na výše uvedené tři body, posléze tedy na naši imunitu. 

Tito mikrobi zasahují např. i do toho, jak budeme reagovat na očkování nebo na léky. Hrají zásadní roli v tom, kolik živin dokážeme získat z potravy nebo na jaké potraviny budeme mít chuť.

Mnoho studií prokázalo, že za nemocemi jako je obezita, astma, autismus a další stojí právě změny/vychýlení mikrobiomu. Ano, skutečně jsou někteří specifičtí mikrobi znakem či dokonce příčinou daných nemocí.

Tím se tedy konečně dostávám k tomu, že bez zdravě osídleného střeva, bez zdravého mikrobiomu, nelze očekávat zdravou imunitu. Střevní mikrobi totiž mocně a zásadně ovlivňují imunitní systém.

Mezi mozkem a střevem (samozřejmě i mezi dalšími orgány) vede dlouhý rozvětvený nerv, můžete si ho představit jako několikaproudovou dálnici, po které jezdí 24/7 jedno auto za druhým. A teď si představte, že všechna ta auta úkolují, řídí a vysílají na cestu pidilidi, tedy mikrobi v našich střevech. Vysílají tak informace do centrály - mozku a ten je pak dále interpretuje, nechává realizovat nebo přímo realizuje. Bláznivé co? Ale přibližně takhle to funguje.

Naše střevo, nebo tedy jeho mikrobiom, řídí mnoho procesů v těle a tím vlastně přímo i nepřímo rozhoduje o našem fyzickém i psychickém zdravotním stavu.

Takže ještě jednou, jestli má být náš imunitní systém zdravý, pak ho musíme „krmit“ těmi správnými mikroby. Pak bude v autech jezdit posádka, která nebude dráždit imunitu, bude ji podporovat nebo alespoň s ní žít v příměří. 

Čím to všechno začíná, ale rozhodně nekončí? 

Na imunitě našich dětí, tedy na celkovém osídlení mikrobi, posléze osídlení střeva, se výrazně podílí už životní styl před jejich narozením (tedy celková kondice maminky), způsob porodu, kojení a první příkrmy. To jsou velmi zásadní kroky, ze kterých plynou první mikrobiální „omáčky“, které ovlivňují další vývoj celého organismu.

Je důležité si uvědomit, že ani z těchto prvních a zásadních aspektů nelze čerpat do nekonečna. I do ukázkového startu vstupují další okolnosti, které imunitu našich dětí negativně ovlivňují a to i dlouhodobě (to samozřejmě platí i obráceně). Budování imunity je nikdy nekončící celoživotní proces a myslím, že v žádném okamžiku není na místě si říkat, že máme vyhráno. 

Jak své děti krmit „zdravými mikrobi“ a jak ještě můžete jejich zdraví pozitivně ovlivnit se dočtete v následujících devíti bodech. 

1. „Čistota půl zdraví, špína dvojnásob.“.Nikdy nezapomenu, jak tuhle větu vyslovil pan doktor Erban, když jsme byli u něj v kabinetu ve výzkumáku, popíjeli jsme dehet (jak on nazýval kávu) a probírali problematiku konzervace potravin.
   
   Aneb přivítejte bakterie do svých životů, sterilita prostředí dětem škodí! Sbíráním nejrůznější špíny - mikrobů – bakterií se dítě aktivně podílí na vytváření vlastního mikrobakteriálního mixu a vytváří si tak imunitu. Dalo by se říci, že čím větší různorodost bakterií, tím větší pokrytí a tím lépe.
   
   Neříkám, že byste měli dítě nechat skákat do hnoje, pochopitelně žádný extrém není správně. Ale současný trend sterilního prostředí dětem rozhodně dlouhodobě neprospívá. 
   
   Je nežádoucí několikrát denně sterilizovat místo, kde si vaše batole hraje. Platí to v případě, že máte domácí mazlíčky, platí to i v případě, že děťátko vše olizuje a strká do pusy. Je to jeho úžasný způsob, jak si budovat silnou imunitu. Řada studií uvádí, že dětem prospívá prostředí bohaté na mikroby, snižuje tím nakonec i pravděpodobnost pozdějšího výskytu alergií a atopických potíží.
   
   Do jisté míry můžeme tohle sbírání bakterií přirovnat k očkování, ale v evolučně přirozenější a šetrnější variantě.
   
   V souvislosti se současnou covidovou krizí se k balancu sterility a "virové špíny" přistupuje o něco hůře. Ze všech stran jsme pod palbou desinfekcí a myslím, že teď je třeba si ještě více než kdy dříve zachovat kritické myšlení i v tomto ohledu. Desinfekce na ruce svých dětí používat jen za skutečně opodstatněných okolností. Mýdlo a teplá voda nemusí být méně! 
   
   
2. Kojení. Kojením děťátku poskytujete nejen stravu, ale zajišťujete, že se v jeho tlustém střevě usadí ti správní mikrobi, kmeny a kolonie jako první a následně je v rámci kojení dál podporujete, doslova vykrmujete. I z tohoto pohledu je rozumné v kojení pokračovat dál po prvních šesti, dvanácti nebo i více měsících. Umělé formule (náhrady mateřského mléka) samozřejmě obsahují též různé formy pro a prebiotik, ale pochopitelně nelze očekávat, že by dosahovaly kvalit mateřského mléka, nehledě na další klíčové mikronutrienty, ale to už bych vás spíš odkázala na článek: Kojení versus umělá kojenecká výživa. Fakta, prosím!
   
   
3. Stravování. Člověk si v běžném denním kolotoči ani neuvědomuje, jak moc některá jídla nebo jejich kombinace podkopávají imunitu a zatěžují organismus. Obzvlášť pro děti je extrémně náročné trávit nevhodné kombinace ingrediencí. Vůbec nepřeháním, když řeknu, že nevhodně sestavený jídelníček dlouhodobě a systematicky nabourává imunitu a oslabuje organismus. Jedná se např. o kombinace luštěnin a živočišných produktů (např. čočka s masem), což je zejména pro malé děti příliš velký nástřel bílkovin v jednom chodu nebo kombinace lepku a masa (např. boloňské špagety), ta je zase velmi těžko stravitelná. Týká se to samozřejmě i prvních příkrmů a zejména příliš rychlého zavádění nových a nových potravin, na které ještě střevo není připraveno! 
   
   Dalším aspektem je např. termika potravin. Narážím tím hlavně na citrusy, obecně tropické plody a mléčné výrobky. Společným znakem těchto potravin je, že ochlazují a některé i zahleňují organismus (ne není to mýtus). Jinými slovy, na nastydnutí, kašel, rýmu, chřipku či podchlazení nenasazujte pomerančové a grepové freshe, nejezte mandarinky na kila, nezahánějte hlad mléčnými výrobky, vysaďte jogurty a mléko. Vitamín C můžete získat mnohem efektivnějším způsobem, např. kapusta, brokolice, červená paprika, petržel a když už exotika, tak papája dodají organismu více vitamínu C než oblíbené pomeranče.
   
   Pak jsou tu živiny, které bývají v dětském jídelníčku deficitní, stává se to běžně. Jedná se totiž o látky, které z běžné stravy tělu dodáte jen těžko a tělo si je samo vyrobit nedokáže, pro zdravé fungování jsou však nezbytné. Když chybí, je to znát, organismus je tím přirozeně oslaben a je náchylnější - neprosperuje tak, jak by mohl.
   
   
4. Vitamíny. Vitamín, který by každé dítě mělo užívat, je rozhodně vitamín D. Velmi těžko se získává z běžné stravy a velmi těžko jej lze v našich podnebných podmínkách získat ze slunce (více v nově aktualizovaném článku o vitamínu D). Děti jsou neustále v růstu, ve vývinu a už jen tím jsou na organismus kladeny vysoké nároky. Pokud zajistíte, aby vaše dítě mělo stabilní příjem všech potřebných vitamínů, živin a mikronutrientů, odrazí se to pochopitelně i na jeho imunitě.
   
   Zhruba od tří let je možné zařadit i multivitamínové produkty. Samozřejmě, že je vždy lepší pokrýt všechny mikroživiny ze stravy, no z vlastní zkušenosti vím, že ne vždy je to snadné či reálné. Proto už nějakou dobu dávám Olíčkovi přírodní multivitamín, multiminerál a superantioxidant pro děti (vše v jednom). Zatím ne zcela pravidelně, ale spíše, když pociťuji, že jsme nepohlídali příjem klíčových živin z běžné stravy - a přiznávám, že v létě jsme docela ujížděli - dovolené, výlety, zmrzliny, asi to znáte též. Viridikid Multivitamín, o kterém tu mluvím, je v kapslích, ve kterých je vitamínový prášek volně vložený (formu levnějších tablet z důvodu vysokého obsahu balastních pojiv a lepidel, která mohou tvořit až 50% tablety výrobce těchto vitamínů vůbec nepoužívá, kapsle jsou navíc rostlinného původu). Kapsle jsou maličké a kdyby i tak byl problém s polykáním, lze kapsli jednoduše otevřít a prášek vysypat do vody nebo např. do smoothie. Viridikid jsou vitamíny bez jakýchkoli chemických aditiv, neobsahují cukr, aspartam nebo jiná sladidla, barviva, dochucovadla, pojiva (lepidla) nebo jakékoli jiné skryté nežádoucí složky a to platí i pro výše zmíněný vitamín D. 
   
   
   
   
5. Omega 3 mastné kyseliny. Omega trojky též není snadné získat z běžné stravy a tělo si je navíc neumí vyrobit samo. Rozhodně už dávno neplatí, že prostě stačí jíst ryby. Aby byla ryba bohatá na omega 3 mastné kyseliny, musí splňovat jasná kritéria (původ, čerstvost, druh ryby atd.). Ryby bohaté na omega 3 mastné kyseliny nejsou snadno dostupné a to se týká nejen nákupu, ale i ceny. Dalším faktorem je kulinární úprava, omega 3 mastné kyseliny nejsou termostabilní a tak velmi často při přípravě pokrmů "zůstávají v pánvi".
   
   Omega 3 mastné kyseliny hrají klíčové role např. při vývoji mozku, nervové soustavy, ale jsou potřebné i pro běžné fungování. Působí protizánětlivě, jsou tedy nenahraditelné v udržování prostaglandinové rovnováhy v těle (to platí i pro nás dospělé!). Prostaglandiny jsou podobné hormonům, působí ale jen lokálně na daném místě v těle, pokud se vychýlí z rovnováhy, způsobuje jejich nadměrná aktivita nejrůznější zánětlivá ložiska, což zpravidla následně představuje zdravotní problém.
   
   Omega trojky můžete zařadit do jídelníčku např. pomocí našeho oblíbeného organického rybího oleje a to zejména u malých dětí, které se teprve rozjídají. U větších dětí, které se stravují již rozmanitěji a u kterých je v rámci běžné stravy zajištěn dostatek, v horším případě nadbytek omega 6, bych doporučila spíše koncentrovanější zdroj omega 3 a to ideálně ve formě oleje je získaného z mořské řasy Marina Algae a chia semínek. Dle nejnovějších studií mají právě omega 3 z řasy Marina Algae jednu z nejvyšších biodostupností v lidském organismu. Tento olej je samozřejmě vhodný i pro dospělé. Jde o nejhodnotnější veganský zdroj omega 3 a často převyšuje i živočišné zdroje.
   
   
6. Antibiotika. Vždy si nasazení antibiotik dobře promyslete a zvažte pro i proti. Jedna antibiotická kúra může radikálně ohrozit kvalitu střevního mikrobiomu, tyto následky pak často trvají i několik měsíců až let, což mimo jiné může vést ke snížení imunity a větší náchylnosti k dalšímu onemocnění. Indikovaná léčba by měla být vždy správně cílená na danou infekci, zajímejte se a ptejte se lékaře, zda opravdu neexistuje jiná funkční varianta léčby a zda neexistují antibiotika s ještě lepším zacílením na zjištěný nález.
   
   Ne nadarmo se ANTIbiotika jmenují právě ANTIbiotika. Při antibiotické cloně se často doporučuje užívání probiotik. Většina probiotik ale tenhle antibiotický nálet neustojí a jsou doslova vymlácená antibiotiky. Pro maximální ochranu mikrobiomu doporučuji volit specifické směsi kvasinek.
   
   
7. Stres. Obecně by se dalo říct, že dítě, které vyrůstá bez stresů na tom bude vždy zdravotně lépe než dítě, které zažívá stres (byť může být hůře stravované a v deficienci klíčových živin).
   
   Stres ze školky. Mnoho dětí začne být nemocných právě po nástupu do školky a většinou se to přičítá kolektivu dětí a tedy vyšší koncentraci bacilů. Ale pravdou také je, že jakmile se dostane dítě nebo dospělý do stresu, je přirozeně náchylnější k fyzickému onemocnění. Pokud je školka stresujícím faktorem (což je celkem pochopitelné, jelikož je to pro dítě změna režimu, kolektivu, možná první zkušenosti se škodolibými dětmi, možná neempatičtí učitelé), pak se všechny tyto aspekty sčítají k pčikajícím dětem s nudlí u nosu. Primární problém tedy nemusí být zrovna semeniště bacilů a bakterií, které je mimochodem i v obchodě, v obchodních centrech, dětských hernách, na rodinných oslavách, ale může jím být právě faktor stresu.
   
   Stres z výkonů. I děti se mohou cítit pod tlakem, obzvlášť pokud je výchova postavená s orientací na výkon. My dospělí to tak nemusíme myslet, ale svými občas nevhodně zvolenými slovy v dětech můžeme vyvolávat dojem, že si naši lásku musí zasloužit podáváním výkonů, což může být velmi stresující. A pozor, teď myslím i malé děti ve věku dva nebo tři roky, vůbec nemusí jít jen o děti ve škole. Ono vytlačit „to velké hovínko“, které rodiče obvykle chválí nebo spát „tak krásně dlouho“ není vždy snadné zvládnout. Více o tomto tématu najdete v knize „Najděte si svého marťana“ od Marka Hermana.
   
   Proč stres tolik oslabuje? Zkrátka ještě nejsme evolučně tak daleko, aby stres naše tělo dokázalo klasifikovat jinak, než jako útěk nebo boj o přežití. V první fázi stresu se automaticky v těle spouští přípravy na útok (obranu) či útěk. Do stehen vám začne proudit krev, která okysličuje stehenní svaly, ty jsou při úprku potřeba! Pak přichází rezistence, stav naladěný na přežití (jde přeci o život!) a nakonec třetí fáze, kterou můžeme s klidným svědomím nazvat vyčerpání. V průběhu těchto reakcí na stres přichází organismus o neuvěřitelné množství energie, v zájmu přežití VYPÍNÁ některé funkce, jako například IMUNITU, trávení a další procesy. Tělo zkrátka upozadí vše, co by ohrozilo či ubíralo energii a „zdroje“ v boji o biologické přežití.
   
   A teď si představte, že tyhle stresové „důsledky“ ze sebe dítě nedostane při lovu nebo útěku před tygrem, ale zpracovává je uvnitř sebe právě např. ve školce, když si zouvá boty, když „v klidu“ sedí u jídla nebo když je „zavřené“ v autosedačce třeba zrovna cestou do školky. Ano, i v těchto situacích může zažívat stres, který s sebou nese již zmíněné fyziologické pochody a všechny se odehrávají uvnitř toho malého organismu. Je to naprosto oslabující jev v evolučně nepřirozených životních souvislostech.
   
   Stres je tedy jeden z důvodů, proč může být prospěšné nechat dítě, aby ze sebe vykřičelo, vydupalo, vyvztekalo tu negativní energii - ty procesy nabuzení. Jde o aktivní fyzické zpracování stresu. Je to žádoucí a je to potřeba. Nakonec i my dospělí bychom měli tuhle vnitřní očistu (např. pohyb nebo prostě křik v lese či mlácení do polštáře) zařadit do svých životů.
   
   Olíček chodí do školky už nějaký ten rok, od svých 2,5 let. Přál si to, byl připravený a školka pro něj nepředstavovala stres. Zatím si ze školky přinesl jen neštovice a pak zárodek pravděpodobně chřipky, ke kterému se nejspíš přidala nějaká bakterie/virus na letišti, když jsme letěli na dovolenou. Bylo to v době, kdy s jistotou začínalo období vzdoru (stres), kdy jsme odlétali na zatím naší nejdivočejší dovolenou (stres), já chtěla před odletem stihnout i nemožné (stres, který jsem na Olíčka přenášela). Chci tím tedy říci, že podlehnutí nemoci nebylo zapříčiněné jen nějakým bacilem, se kterým by si jeho organismus nejspíš poradil jako obvykle, ale hlavně stresem, který tohle řešení znemožňoval.
   
   A to jsou přesně ty situace, kdy bývají děti nemocné, na Vánoce (stres), dovolená (stres). Rodiče, nemysleme si, že na děti nepřenášíme své vlastní stresy. I když se smějeme a děláme, že se nic neděje, děti z nás cítí ty skutečné emoce a ani to nejlépe maskované vnitřní pnutí jim neujde. Jestli někdo pozná, že jsme ve stresu, pak zaručeně naše děti.
   
   
   
   
8. Otužování. Skvělý způsob, jak organismus trénovat nejen v odolnosti proti tzv. ofouknutí. Otužování není jen pro dospělé. Jde samozřejmě třeba zvolit vhodnou formu. Obecně se doporučuje s otužováním začínat vždy na jaře nebo v létě.
   
   Organismus má do jisté míry přirozenou funkci si zatopit, nepřehlušujte tuhle schopnost nekonečnými vrstvami oblečení, dejte tělu šanci, aby fungovalo samo za sebe a nezakrňovalo tak ani v této oblasti.
   
   Olíček je od malička spíše horkokrevný a nemá rád "hutné" oblečení. Já z druhé strany nejsem úzkostlivá a nevidím za každým větříkem a kaluží chřipku, takže by se dalo říct, že nám to jde vlastně samo. Většinou to vypadá, že Olí žije v jiném ročním období než ostatní děti.
   
   Já si běžně dávám studené a v létě ledové sprchy (muž si o mně stále myslí, že jsem blázen :D ). Olíčka jsem k tomu nijak zvlášť nevedla, ale on si to oblíbil i tak. Ledovou sprchu bez „tyjátrů“ nedávám, ale to jsou přesně ty blbiny, co Olí miluje, takže se občas otužujeme spolu. Na druhou stranu, nikdy bych si nedovolila sprchovat ho studenou vodou, pokud by sám nechtěl! Nemělo by jít o stresující zážitek, to by bylo kontraproduktivní!
   
   U dětí můžete s otužováním začít třeba tak, že je nebudete příliš nebo preventivně nabalovat nebo že jim dáte větší volnost se venku prostě vymáchat. A s tím už souvisí poslední devátý bod.
   
   
9. Příroda. Běhat venku, v lese, na poli, lézt po stromech, propadnout se v zimě do kaluže, ztratit čepici, zapomenout rukavice, to jsou posilovače imunity jako hrom. Přirozený pohyb, čerstvý vzduch a příroda. Dětské aktivity v tomto prostředí bývají mimo jiné i zdrojem endorfinů, které mají na zdraví našich dětí až neuvěřitelně pozitivní dopad. A to dětem ani ty nejlepší vitamíny nevynahradí.

Tak a to je můj pohled na imunitu, berte to jako na průsečík toho, co vím a toho, jak žiji. Jako na něco, co nevychází z jedné zázračné pilulky, ale z životního stylu nás rodičů, který předáváme vědomě či nevědomě svým dětem.

Není třeba se honit za dokonalostí, protože i neuklizený byt má své výhody, stejně jako studené nohy v zabahněných holínkách, jen se nic nesmí přehánět.

Ani my nemusíme být dokonalí, hlavně, když budeme vnitřně klidní a naučíme sebe i své děti zpracovávat stres způsobem, který je funkční a přijatelný, nemyslím zrovna společensky, ale v rámci naší vlastní rodiny.

A světe div se, možná nakonec zjistíte, stejně jako já, že jste si pár jednoduchými kroky zavedli do života celkem fajn návyky, které se odrazí nejen na zimě bez chřipky.

V tomto článku jsem čerpala z několika zdrojů. Z knihy „Najděte si svého Marťana“ od Marka Hermana, též z knihy „Psycho-somatická prvouka“ od Radkina Honzáka a některé mé myšlenkové pochody rozhodně ovlivnila kniha „Obsahuji davy" od Ed Yong. Všechny zmíněné knihy stojí za přečtení.

V článku najdete též aktivní odkazy, které vedou do eshopu, za který ručím. Všechny produkty, které doporučuji, jsou velmi pečlivě vybrané, čisté, přírodní a funkční (a navíc často s minimální ekologickou stopou). Dlouhodobě je v rámci naší rodiny užíváme, což je jeden z hlavních důvodů, proč je mohu s klidem v duši doporučit i vám.

Mějte se krásně!

Míša