ALFA A OMEGA KOJENÍ. Díl druhý: Je mateřské mléko skutečně nenahraditelné?!

Nejde nepokračovat. Nejde nenavázat na předchozí článek o kojení, kde jsem chtěla zprostředkovat důvody, proč je mateřské mléko a vůbec celý proces kojení nenahraditelnou součástí mateřství. Vím, že nejsem ani první, ani poslední, kdo vyjmenovává výhody a důvody, proč kojit. Internet je plný těchto článků, ať už jsou ale napsány jakkoli úsměvně, odborně či emotivně, zdá se, že nemají šanci přehlušit kouzelné reklamní spoty, brožurky s recepty a nejrůznější barevné letáčky, které propagují náhradní kojeneckou výživu. Všechna ta miminka a batolátka v reklamách vypadají šťastně, zdravě a tak spokojeně. Já tyhle reklamy dokážu strávit jen pro tu miniaturní poznámku v dolní části obrazovky. Připomíná mi to poznámku na cigaretových krabičkách jen s opačným cílem. Efekt v obou případech - mizerný.

Když trošku začnete pátrat po tom, kdo vlastně stanovuje "pravidla" v problematice náhradní kojenecké výživy a posléze i příkrmů, zjistíte, že jsou to v drtivé většině (nebo alespoň v té viditelné pro běžného spotřebitele) samotní výrobci, nadnárodní giganty. Zakládají nejrůznější asociace a fondy (narážím na Fond 1000 dní do života), sofistikovaně "vzdělávají" maminky v rámci kojenecké výživy, mnohdy dokonce pod záštitou doktorů a jiných autorit. No jaké názory myslíte, že tito lidé propagují a zrcadlí? Sami si už můžete zodpovědět, o co hlavně těmto konglomerátům jde. To je ale jiný příběh a myslím, že více se mu budu věnovat v článku o příkrmech.

Mateřské mléko je nenahraditelné. Skutečně?! Oficiální název umělé kojenecké výživy je NÁHRADNÍ kojenecká výživa, což samo o sobě nenahraditelnost zrovna neevokuje.

Doporučení světové zdravotnické organizace zní jasně, 6 měsíců kojit plně, pak postupně začít s příkrmy, kojit dále (!) a nejlépe do dvou let věku dítěte. Realita? Většina kojících žen začíná s příkrmy již od 4. měsíce (skleničky označené 4+ se běžně prodávají, tak proč je nekoupit a hned prckovi neloupnout, no ne?), postupně kojení odsouvají na druhou kolej a kolem šestého měsíce se rozhodují, zda dítě odstavit či ne. Díky výše zmíněné reklamní masírce a možná i vlivu blízkého okolí se většina žen rozhodne přestat kojit a své mateřské mléko vymění za "mléko z prášku". Omluví si to nejrůznějšími důvody: vyčerpanost, dítě už je dost velké, kojení začíná být divné, lidi se pořád vyptávají, názory, že mléko už není tak zázračné jako první měsíce, že už je to jen tekutina jako každá jiná, že děťátku nestačí, že vztah už je vybudován, odstavení bude mít hladší průběh než v pozdějším věku, v kupovaném mléku jsou také vitamíny, už potřebuji více svobody, už chci zpět svoje prsa a možná i hurá na plastiku.

Takových důvodů a omluv bychom našli nekonečně mnoho. Já Vám chci ale sdělit důvody opačného charakteru. Důvody, proč dobrovolně nepřestávat kojit ani po prvních šesti měsících, ani po prvním roce. Důvody, proč se i nadále o sebe starat a pečovat tak, aby mléko stále bylo a to v co nejkvalitnější podobě a vašemu děťátku tzv. stačilo.

Jedním z častých argumentů proč umělé mléko ano zní: "I my jsme to přežili a to na mnohem horších "sunarech" než se dají koupit dnes.". Ano, přežili, těžko už ale říci, zda bez následků. Možná díky téhle výživné parádičce máte dnes potíže s udržením rozumné tělesné váhy (ano, nejedna studie uvádí, že děti "odkojené na sunaru" mají mnohem větší sklony k obezitě) nebo budete mít dřív či později náběh na cukrovku (nadmíra nevhodných cukrů stimuluje slinivku ke tvorbě inzulínu, což prokazatelně vede ke zvýšenému riziku vzniku diabetu), možná budete z těch, kteří jsou náchylní k ekzémům (mnohem častěji se projevuje atopický ekzém) a tak dále a tak dále. Základ pro tyto nemoci jste totiž dostali řádný. Není to o tom, že by všechny následky byly zjevné hned.

Není na místě se uklidňovat tím, že miminko po vypití umělého mléka vypadá táááák spokojeně! Funguje to jinak, vše se střádá a střádá a ty vážnější projevy vyplouvají na povrch mnohdy až v pubertě nebo i později.

Tím to ale nekončí. Tohle parádní "metabolické vylepšení" může navíc váš potomek poslat dál do další generace. Když se nad touto problematikou zamyslíte v širších souvislostech, pak si možná celkem jednoduše zodpovíte otázku, proč je čím dál tím více diabetiků, lidí intolerantních nebo alergických na lepek, laktózu, atd. Generace od generace vyšší počet odkojených dětí na umělém mléce a vyšší počet celiaků, diabetiků, .... 

Nepochybuji o tom, že lidé přežijí i mnohem, mnohem větší zlo, než je náhradní kojenecká výživa. Proč tomu ale DOBROVOLNĚ vystavovat své děti, když máte na výběr? Možná, že ještě i vaše prababička byla posílána v těhotenství místo ultrazvuku na rentgen. Znamená to snad, že to bylo v pořádku a že byste to v pohodě podstoupila i vy dnes?! 

Já nevím, jak vy, ale já jsem nepřivedla na svět nový život jen proto, aby přežíval, ale proto, abych mu dala základ k plnohodnotnému a krásnému životu! Samozřejmě, že základ netvoří jen strava. Je to souhrn mnoha faktorů. Nechci a nebudu zavírat oči ani před jedním z nich.

Abych ale nebyla nefér. Uznávám, že výrobci kojenecké výživy jsou na tomto světě potřeba a v mnoha případech dokonce díky bohu za ně! Někdy se stane, že je mateřské mléko nedostupné a nezbývá, než sáhnout po umělém. Máme možnost si vybrat z nejrůznějších druhů, liší se složením, způsobem zpracování. Správnou volbou se můžeme co nejvíce přiblížit právě oné individualitě a potřebě vašeho děťátka.

Výrobci udělali velký krok vpřed, naše společnost ale také. Když jsme byli malí my, měli jsme šanci toho hodně vyběhat venku, setřást lezením po stromech a neustálým honěním na babu. Dneska je ale svět jiný. Příroda už není tak běžným léčebným faktorem. Děti tráví více času doma, televize a počítač je pro mnohé děti velký kamarád. Nemá smysl porovnávat co bylo a co je.

Zpět k tvrdé realitě. I to nejpoctivější a nejnovější umělé mléko je stále o míle pozadu oproti mateřskému. Ani si nedovedeme v plných barvách představit, co přesně se odehrává v tom malém tělíčku po požití náhradního mléka. Kdybyste to viděli na vlastní oči a nejlépe i s veškerými dopady, možná byste přestali přemýšlet o tom, kdy přestat kojit a kdy začít dávat mléko umělé. Možná by pro Vás tahle otázka měla stejně jasnou odpověď jako pro mě: "Kojit přestanu až mé dítě přestane mléko potřebovat." Tedy individuálně mezi jeho 18.-24. měsícem života.

Možná Vám tu zmíněnou realitu v plnějších barvách dovede přiblížit specialista nejen na dětskou výživu, Jakub Přibyl. Dovolte mi citovat následující:

"Kojené dítě je z výživového hlediska bráno jako referenční model, vůči němuž jsou poměřovány veškeré alternativní metody výživy, kam spadá i umělá mléčná výživa. Ta by i přes veškerý technologicko-vědecký pokrok měla být vnímána jako neplnohodnotná náhradní varianta výživy kojence, odborně obhajitelná snad jen v situacích, kdy není možné uplatnit jiné postupy (taková situace by v dobách míru prakticky neměla nastat :) ). Je potřeba si uvědomit, že se stále jedná o vysoce průmyslově „zprocesovanou" potravinu, která v žádném případě nemůže nahradit nutriční potenciál lidského mateřského mléka. To je z hlediska složení přirozeně „adaptováno“ pro výživové potřeby kojence a v podstatě se jedná o biologicky dynamickou („živou“) tekutinu, která se vyvíjí v závislosti na stavu laktace, denní době, ale i „navnímání" potřeb kojence! Toto vám žádná uměle připravená výživa nenahradí. O odlišném složení se na tomto místě nehodlám rozepisovat, ale v zásadě jde o to, že UMV je poskládána z alternativních surovin, které mají na té biomolekulární úrovni zcela odlišné vlastnosti. Jde o jiné složení bílkovin (v MM je hlavní bílkovinou alfa-laktalbumin, v UMV jsou v závislosti na použité vstupní surovině vždy nepřirozené bílkoviny s alergenním potenciálem – netýká se parciálních hydrolyzátů, kde bych měl ale zase jiné připomínky), mastných kyselin (v MM je složení tuků optimální – za předpokladu správné výživy matky -  a na rozdíl od UMV neobsahuje prozánětlivé složky, které narušují prostaglandinovou rovnováhu dítěte). Složení sacharidů se liší, nicméně výrobce bude vždy řešit dilema jak složení cukrů namíchat tak, aby napáchal co nejméně škod. (monosacharidy vs. disacharidy, glukózové polymery atd. MM to má bez kompromisů tak jak to má být). Obsah vitamínů, minerálů a dalších složek už je jen komická snaha napodobit matku přírodu. Nejde jen o koncentrace, ale o konkrétní biologickou využitelnost, která je u „syntetických“ potravních doplňků pochopitelně v drtivé většině případů na nižší úrovni. Otázkou tedy zůstává reálná využitelnost takové "All In one statické směsi"? A o imunologicky působících faktorech si může UMK nechat jen zdát. (I když i tady musím snahu některých serióznějších výrobců pochválit, stále se ale jedná jen o kosmetické obohacování).

Děti, které jsou krmeny umělou náhradní kojeneckou výživou, pak pochopitelně o tyto přirozené výživové, imunologické, vývojové a psycho-sociální výhody kojení přicházejí. Je to dáno právě odlišným složením MM, které má oproti UMV přirozené protektivní působení proti celé řadě „vývojově-zdravotních odchylek“. U dětí, které nejsou kojené, můžete pozorovat zpomalený vývoj poznávacích funkcí, vyšší nemocnost a náchylnost k některým zdravotním problémům i v pozdějším věku. (včetně predispozicím k problémům s nadváhou a obezitou!). Kromě již zmíněného „podkopání“ přirozeně silného imunitního systému (pro jehož vývoj je kromě jiného důležité právě i kojení), je to dáváno do souvislosti např. i se stoupajícím výskytem závažných autoimunitních poruch a alergií. Nekojené děti odkázané výhradně na UMV jsou také náchylnější na nejrůznější bakteriální a virové infekce, koliky a mnohdy trpí i na častější a intenzivnější průjmy (právě z důvodu nepřirozené skladby UMV, která nutričním profilem neodpovídá skladbě MM). Aby to nebylo tak černobílé, bude objektivní doplnit, že MM může být ideální jen za situace, kdy je matka v co nejlepší duševní a fyzické kondici (na což má opět zásadní vliv i její výživa)."

Takže!

Když nemusíte volit mezi kojením a odstavením, proč o tom vůbec přemýšlet?! Celosvětová průměrná délka kojení je 4,5roku. Předpokládám, že to nám Evropanům přijde až moc. My se tu ale bavím o kojení do 1,5-2 let věku dítěte. To, zda je tohle období přílišnou obětí ze strany matky, si už musí rozhodnout každá žena sama za sebe. Důležíté ale dle mého je, nerozhodovat se jen na základě běžně dostupných informací plynoucích z komerčních článků a přešťastných reklam na umělá mléka, takové informace vás totiž povedou k úplně jiným závěrům a hlavně pocitům (a přiznejme si, my mámy na své pocity prostě dáme), než tvrdá fakta, která nejsou a nejspíš nikdy nebudou tak snadno k mání, někdy se zdá, že se po nich slehla zem.

Kočárek a ostatní výbavičku jsme ochotné vybírat i několik měsíců, ladit do těch nejmenších detailů. Kolik času ale věnujeme pátráním po informacích v problematice kojení a náhradní kojenecké výživě? Přičemž na žebříčku důležitosti jsou tyto dva aspekty na opačných koncích.

Vím, že tyhle slova nezapůsobí na každého, člověk můsí být připraven je slyšet. Silná ženy, silné matky, tenhle článek je pro Vás, vy si jej totiž dokážete připustit v plném rozsahu, vpustit do sebe a nechat tyhle myšlenky a informace klíčit.

Jedna věc je, rozhodnout se pro kojení, druhá věc je, mít mléko dokud ho vaše děťátko bude potřebovat. Jaké jsou způsoby, kterými si mléko "zajistit"? Jak se postarat o dostatečnou kvalitu mléka? Nečekejte odpovědi, kterých je plný internet, nebudu Vám povídat o tom, že "tučné bříško je dobré pro tučné mlíčko" :D Těšte se i na víc než moje slova, občas to prostě chce většího odborníka ;)

Mějte se krásně a nebojte se kojit a kojit a kojit! Držím palce ;)